Dvakrát pokořený Říp aneb plané sliby nás nespoutali

Každý rok navštěvuji jako správný Čech pověstnou horu Říp. Někteří z party letos projevili zájem podívat se na bájnou horu společně. Sice je trasa z Roudnice cca 6 km, nicméně vlakem stráví člověk jedním směrem tři hodiny času. Navrhnul jsem dvoudenní výpravu se stanem beze spěchu na zpáteční cestu. Víkendový vandr na Říp se dohadoval několik měsíců. Aby vše vyhovělo k dokonalosti dohodli jsme si datum víkendu, kdy budou mít ti co chtějí jít volno. Nepočítám li Anežku, jež se mnou šlapala na horu víckrát a studovala nyní daleko od bydliště, měl jsem za to, že děvčata toužící po výletu s přespáním ocení přípravu celého víkendu i noclehu. Těšil jsem se na společný oheň a vyprávění si příhod. Nevěřil jsem příliš meteo předpovědím, hlásající poslední dobou nepřesné výsledky. Sešli jsme se dokonce v hospodě na poradě ohledně naší pouti, aby se odhalily nejasnosti. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dozvěděl, že ty co slíbily, nepřespí, respektive pojede jen na otočku. Sympatická Jaruška se snažila aspoň zažít společný výstup, dcerka onemocněla rýmou, proto se raději vrátila zpět. Jana nás zaskočila nejvíce, vybrala si dle svého gusta jiný výlet, neboť se s námi bála mrazivé noční zimy, která proběhla dva dny předem. Anežka se účastnila ze solidarity s vyprávěním o svých počínajících studií pouze na odpoledne.

Takže v pětici jsme absolvovali v poklidu jízdu vlakem s dvěma přestupy v České Lípě a Lovosicích. V Roudnici se naplnila hladová bříška průměrným obědem v restauraci na náměstí. Krátké stoupání k rozhledně Kratochvílovy nebudilo ještě pohoršení.

Výhledy na město se vzdáleným okolím Českého Středohoří nabídlo akční selfie fotky pro dvojici Šárka Jaruška.

Pouť za Řípem se odvíjela s modrou značkou po pěšince k obci Rovné kolem Veseckého rybníčku k úpatí bájné hory.

Zpoceni jsme odpočívali u stánku s občerstvením, u něhož jsme požádali o hlídání krosen před výstupem. Anežka se rozloučila, spěchajíc na spoj odjíždějící za hodinu z Roudnice.

Čtveřice posilněna zlatavým mokem stoupala (asi 40 stupňů) krutým betonovým svahem s jednou mezizastávkou s Mělnickou vyhlídkou, na pověstnou horu.

S brbláním o zpocených zádech jsem počítal, protože co by to bylo za pořádný výlet bez průpovídek, že? Na vrcholu jsme si prohlédli chatu s památnými obrazy na motivy Aloise Jiráska o Praotci Čechovi

a pokračovali k rotundě ze 12. století.

Sto metrů východněji vzdálená Roudnická vyhlídka s pohledem na významné dominanty Středohoří zaujala trojici turistů.

Přes jisté zahalené kouřmo byla spatřena Milešovka, Házmburk, Lovoš, Roudnice atd. Čas ubíhal nemilosrdně pro Jarču, proto jsem nabídl shlédnout malou západní vyhlídku na Pražskou kotlinu při odchodu ze Řípu. Vzdálená Mělnická tepelná elektrárna se naparovala se svým bíle doutnajícími komíny, vpravo se nacházel Mělník a přímo pod námi Ctiněves, Mnetěš, Krabčice, Kostomlaty aj. vesnice. Sešli jsme k občerstvení  pod Řípem, rozloučili se s Jaruškou a já ji doprovodil do Vesce. Po návratu jsem našel zbytek na louce, na níž se vyhřívali odpoledními slunečními paprsky. Nadešel čas nalezení místa, které jsem si připravil minulý víkend. Kráčeli jsme vyšlapanou pěšinkou v kukuřičném poli, jež vyústila na louku, na jejímž konci mezi dvěma lesíky byl ideální prostor k postavení stanů.

Dvě obydlí se zhotovila za pár minut, byť by stačilo jediné. Nasbírali jsme suché dřevo na slíbený oheň. Vladimír lámal větve o sto šest. Plno popadaných soušek kolem nás nám usnadnilo práci a čas. Vytvořili jsme si z kamenů ohniště pro klid v duši před propálením travin.

Před sedmou hodinou nedočkavá Šárka, pak Vláďa podpálili první dříví pomocí pepa, čemuž jsem se jako táborník velmi podivoval. Nu což, jiná doba jiné dovednosti. Teplota kolem 10 st. udivovala, přesto jsme byli rádi za teplo z ohně, na němž jsme si opekli uzeniny.

Koupil jsem bezmála kilo minipárečků, ale když někteří odpadli zbyly mi spousta na doma. Před půlnocí jasné plameny pohltily poslední klacíky našeho sběru, vplížila se zima. Ulehlo se do spacáků s myšlenkami na příští den.
Nezvykle pozdní snídaně s buchtami a kávou uvařenou na vařiči přispěla k dobré náladě na louce pod Řípem. Vlažné ohniště jsme zalili vodou a po desáté vykročili přes pole

k nově vybudovanému přístřešku nad obcí Ctiněves.

Za polojasného počasí po modré značce vedoucí po prudké kamenné stezce na vršek Řípu, jsme podruhé za víkend pokořili národní horu. Na dobrém obědě jsme si pochutnávali z pánviček ve Vesci v restauraci Štípárna. Já guláš, Šárka, Vláďa polévka s chlebem zakončený bábovkou. Nazpět do Roudnice jsem vybral trasu po červené přes lesnaté návrší Hostěrazu. Spoj jedoucí ve 13.44 po zpoždění 13.58 jsme stihli a přes Litoměřice v pohodě dojeli na pátou do Liberce.