Českodubskou vrchovinou

Konečně se po měsíci ve druhé dekádě ledna sypal sníh živený větrným mrazem. Místo, abychom vesele běžkovali v oblíbených horách, jen se paběrkovalo na jizerskohorských běžeckých trasách. My jsme ovšem obrátili zrak na zajímavou jižní vrchovinu nacházející se od Liberce za kopcem. Velmi náročné dohadování kdo, kdy a čím se pojede, mělo za následek, že jsme se setkali tři. Já se Šárkou čekal na autobusovém nádraží, na nějž na poslední chvíli přibíhal běžec Vladimír. Je až neuvěřitelné, v jakých situacích tento člověk využívá svých běžeckých schopností…Ostatní se z jakýchkoliv důvodů nedostavili. Spoj se rozjel při stále větrném počasí a v kopci na Ještěd dokonce na zasněžené komunikaci hravě předjížděl zadýchané automobily nebo jejich opatrné řidiče. Naopak při sjíždění do Světlé jel řidič pomaleji ,neboť dostat smyk v zatáčkách, nebylo by co řešit.

Po výstupu  na zastávce Jiříčkov se vydala skupinka do Skalákovny – opuštěného skalního obydlí vytesaného do masívu vrchu Mazova horka.

Využili jsme skrytého prostoru před nečasem na čas svačinový. Šárka nabídla promyšlený plán, vylézt přímo přes vrchol a pokračovat na Sobákov. Šplhali jsme po zasněženém povrchu vzhůru.

Fujavice nám to vůbec neulehčovala a my si představovali jak dobýváme Severní pól. Z Mazovy Horky při tomto bílém počasí nebyl žádný rozhled. Přímý sešup kolem skalky s portrétem dívky

a po stopách srnců, které jsme tři zahlédli velmi blízko, nás navedl na obec Sobákov. Putovali jsme přes bílá pole, louky za doprovodu tančících větrných vírů,

nad nimiž se snažilo slunce protlačit své paprsky skrze hustou oblačnost.

Prošli jsme Sobákovem k lesu na zachumelenou pěšinu nalézt Křížovou cestu Kotel. Po půl hodině jsme hleděli na kapli sv. Anny se 14 zastaveními.

U silnice se odbočilo na žlutou značku vedoucí lesem do Malého Dubu.

Přelomený strom přes stezku nám poskytl námět k vylomeninám.

Do Českého Dubu jsme dokráčeli kolem 15 hodiny a hned na náměstí si sedli ke stolu v restauraci Koruna.

Při pozdním obědě, který  všem zachutnal, jsme rozebírali návrhy, kam na výpravy v první polovině roce. Takže Žítková s Radhoštěm v květnu a možná v červnu slovenský Kriváň, na červenec se plánuje cyklistická Šumava. V 16.40 trio nasedlo do autobusu míříc zpět do Liberce. Kratší trasu dlouhou 10 km jsme ušli za necelé 4 hodiny. Video z výletu zde.