Oslava na Valečově

Oslava narozenin naší Marušky se tentokráte konala na Valečově, byť datum slavnosti se přesouval z května na duben nakonec se na poslední chvíli zvolila dubnová sobota 22. Parta se domluvila v hojném obsazení ( Šárka, Vendy, Maruška, Jarda, Zina, Vladimír, Jana, Roman, Tomáš, Marcela, Eli, Petr, Já , Pepa) na setkání pod hradem, dokonce se chystala Jana i s Romanem, jehož jsme od výpravy na Slovensko před Covidem, neviděli. Tyto informace mne samotnému kazily plány. Chtěl jsem pod širák navštívit České středohoří na rozhlednu Hořidla, kterou jsem objevil čile náhodou na mapách.cz. Jenže ozval se mi dlouholetý kamarád, že by rád osvěžil své chmurné myšlenky a někam vyrazil na výlet.

Po notném přemýšlení jsem překopal plány a souhlasil s výletem, ovšem jen do Českého ráje na Drábské světničky, poněvadž si ponesu plný batoh s přespáním venku.  Za krásně slunečného dne dopoledním busem do Březiny odtud směr Světničky, Klamorna, Valečov. Zde jsem se srazil s Maruškou před nádvořím hradu.

To bylo překvapení! Oslava se konala přímo pod hradem, v místech, kde se konají různé společenské akce.

Popřáli jsme, pojedli jsme, zahráli fotbálek a já s kamarádem pokračoval přes Branžež ke Komarovskému rybníku.

Velký rybník obklopený dvěma kempy se zdál příhodným místem pro zábavu. Nikdo se však nekoupal ani nesurfoval. Obešli jsme rybník na pláž kempu Nebe a převlékli se do plavek a hurá do vody. Po vstupu do vlažné vody jsem ušel několik desítek metrů a stále hloubka po kolena.

Co to má být? Málo vody? Došel jsem téměř k prostředku, ale nic se nezměnilo. Zklamaný kámoš se ani neosvěžil, prý byla voda pro něj teplá. Úhel pohledu.
Vraceli jsme se zpět na Valečov s nadějí, že zastihneme partu v oslavách. Bohužel všude klid a prázdno. Parta čekala na nádraží v Mnichově Hradišti na vlak. Koupili jsme si na parkovišti nápoje na žízeň a rozloučili se. Já se vypravil na vrch Mužský za přespáním.

Pohodlně jsem dokráčel až na vrchol, z něhož jsem pohlížel daleko do krajiny s místními návštěvníky. Nadešel malebný západ slunce nad Boleslaví a já si uvařil čaj a připravil spacák ke spaní.

Foukal svěží studený větřík, ale našel jsem si ďolík a částečně zmírnil chlad. Teplota 10st. Poprvé v roce jsem pověsil klubovou vlajku.

Vleže jsem se těšil na meteory Lyridy, na jejichž pozorování se dostavila i početná rodina odněkud.

Vydrželi pouze do cca 23 hodin. Já v teplém spacáku o hodinu déle. Padajících hvězd jsem zahlédl včetně jednoho bolidu, pět.

Nádherné svítání mi spaní nenarušilo, zachumlal jsem se do péřáku ke spánku. Ráno po snídani a čaji jsem se vydal se sluníčkem kolem jabloňových sadů pod Mužským k uzavřené restauraci Na Vyhlídce,

od níž už to zpět do Březiny na autobus bylo kousek. Nadšený kamarád mi několikrát volal, jak si výlet užil, ale druhý den měl ještě těžké unavené nohy.