Na kole Náchodskem a Podorlickem aneb díky za koupaliště

Červencová dovolená na kolech poprvé bez Jardy(ruka v sádře), avšak kvůli němu se změnila na přijatelný kompromis  z původních Nízkých Jeseníků na tzv. nízké Orlické hory. Chtěli jsme Jardovi vyjít vstříc, aby se aspoň s námi vídal, naplánovalo se paralelní setkávání v kempech při cestě cykloputování.  Zanevřel na tuto možnost a náš itinerář se opět upravil. Další změna. Protože se začínalo v polovině týdne studentka Anežka si vymohla, že se v sobotu odpojí a sama zvládne dojet do Hradce a vlakem domů. To se jí v pohodě podařilo.

Výprava začla úterní návštěvou Jaroměře, kde jsme se po obědě krátce podívali na pevnost Josefov,

z něhož  skupina zamířila kolem letiště třešňovou alejí na Šestajovice.

Následovalo radostné koupání ve velkém jezeře Rozkoš,

průjezd Českou Skalicí na známou památku v Ratibořicích na Babiččino údolí. Za městem jsme na otočku odbočili do Dubenské obory najít vzácné rostliny. Žádné rostliny druhu vstavačovitých zde nerostly naopak Šárka píchla zadní kolo. Vladimír se u samoobslužného baru vrhl nejen na pivo, ale úspěšně na opravu Šárčiny duše. Byl to jediný defekt za celou výpravu.

Za pěkného počasí se fotilo v Babiččině údolí jedna radost.  Zámek, Rudrův mlýn, sousoší Babičky s vnoučaty, Viktorčin splav to vše v nás zanechalo pocitově dobrý dojem, díky spisovatelce Boženy Němcové.

Zříceninu Rýzmburk neminulo naše zvědavé oko a konečně táboření u rozhledny Žernov postavené těsně vedle bývalého fotbalového hřiště obce, zakončil příjemně pro nás strávený den.

Ráno nás zvětšující oblačnost vyhnala dříve do sedla směrem na město Náchod se zámkem.

Déšť nás ve městě několikrát zastihl. Jednou se podařilo schovat na nádvoří zámku, podruhé v parku pod vysokými stromy. Rychle jsme se přemístili do centra na náměstí do restaurace na oběd a vážili kam dále.

Celý den nás prohánělo deštivé počasí. Mezičasy jsme využili k jízdě údolím podél řeky Metuje k turistické chatě Peklo.

Opět déšť s bouřkou. Přečkali jsme pod přístřešky. Radar ukazoval i nadále vlny oblačnosti a nám nezbývalo urychleně hledat nocleh. V mírném stoupání se minul vyschlý vodopád u Holubího palouku a my zpocení se chtěli aspoň osvěžit v Metuji. Konečně se našla příležitost s přístupem do chladné vody. V dáli zahřmělo a naše parta se rozdělila s cílem setkání přístřešku zříceniny Frymburk.

Děti se rozhodly jet samy, ukázal jsem jim štěrkovou trasu stoupající do vrchu, ale přijatelnou pro kola. Sám jsem je po 5 min následoval. Vladimír s Maruškou a Šárkou opouštěli brod poslední. Jenže ti si to chtěli zkrátit a místo po štěrkové cestě vedle Jestřabího potoka táhli kola po červené pěší stezce vedoucí hodně prudce do kopce. Mezitím já pokoušeje se dohnat mládež jsem přijel na rozcestí, když se snesl vydatný liják. Ač jsem volal mobilem jak chtěl, spojení se za bouřky přerušilo, mobil s kapkami na displeji přestal fungovat a já přečkával v lese pod stromy marně čekajíc na odpověď. Anežka se ozvala sms, že je již na místě a já čekal na konec vodní pohromy. Pomalu jsem vyšel do obce Nový Hrádek kolem hospody a zamířil k hrádku.

V přístřešku jsem našel všechny účastníky zájezdu s vyprávěním  zážitku výtahu kol po kopci díky kolemjdoucího, který jim pomohl těžká kola  s brašnami vyvézt. Proč nejeli po šotolině mi nevysvětlili. Promočen jsem se převlékl a přidal mokré oblečení na volná místa přístřešku, v němž jsme zůstali a přespali. Pozdní večer se krásně vyjasnil, proto jsem nabídl všem projít se k místní rozhledně k zachycení západu slunce. Nikdo se nepřidal, nikdo nespatřil úchvatný rozhled se zapadajícím kotoučem.

Ranní odjezd jsme uskutečnili po uctění vlajky party Hic a zamířili jsme samozřejmě na včerejší rozhlednu Šibeník. Slunečné počasí dalo vyniknout rozlehlým Krkonoším se Sněžkou a dalekosáhlým rozhledem po české krajině.

Vrátili jsme se zpět do vsi na oběd, po němž vedla cesta na poutní místo Rokole. Prozkoumali jsme zdejší park i s křížovou cestou. Doplnila se pitná voda s tekoucího pramene zázračné studánky a pak jsme se natáhli na místní louce s cílem odpočinku pro trávení.

Co píše net:

Poutní místo se nachází na okraji lesa v místech, kde je zázračná studánka. Původní dřevěnou kapličku nechal postavit místní lesník z vděku za uzdravení svého syna. Tato dřevěná kaplička byla v roce 1859 nahrazena zděnou kaplí zasvěcenou Panně Marii. Kaplička se stala vyhledávaným místem pro místní a postupem času sem začali docházet poutníci ze širšího okolí. Na konci 19. století byl pro poutníky vybudován letní hostinec a kramářské boudy. V roce 1930 nechal továrník Přibyl postavit pseudogotický kostel, který byl vysvěcen až v roce 1945. V 90. letech 20. století došlo k dalšímu rozšíření areálu, když byla přistavěna kopie Schönstattské svatyně. V těsné blízkosti stojí provinční dům, kde žije asi 22 sester schönstattského hnutí. K poutnímu místu patří také dřevěná Loreta a křížová cesta.
Hlavní pouť připadá na svátek Narození Panny Marie (8. září).

Čas nás tlačil, neboť byla naplánována prohlídka Českého Hobitína, proto se očekávaný vrchol Sedloňov zrušil a u Sněžné jsme se obrátili na jih profrčeli po státní dolů až k obci Šediviny, kde jsme pod hradištěm Hluky odbočili na zelenou k zajímavé atrakci hobitínu.

Z netu:

Český Hobitín se nachází v Orlických horách v osadě Šediviny. Naleznete zde tři hobití nory, hospodu Zelený drak a obydlí U Sudu vytvořené na motivy Pána prstenů a dalších děl J. R. R. Tolkiena a filmů Petera Jacksona. Autorem je Svatoslav Hofman, který tuto mystickou vesničku založil v roce 2012.
Vše se nachází na soukromém pozemku. Návštěvu je nutné domluvit si předem.

Krásná obydlí jsme důkladně prolezli s posezením uvnitř. Závěr dne jsme zakončili pěším výšlapem k vrchu Zlaténka, vedle něhož jsme se na louce u stromů utábořili. Rozložily se vlhké věci z předešlého dne po pokosené louce a kdo chtěl postavil si stan. Částečný výhled i dobré teplé počasí, nám otrlým, dovolilo spánek pod širákem pod oblohou plné hvězd.

Páteční den se očekával velmi teplý. Již ráno slunko hřálo a my projížděli malebné vesničky Rovné, Dobré, Svinná až ke Skuhrovu, u něhož jsme se chtěli zastavit na rozhledně. Problémem bylo, že se zde konala placená pouť, kterou jsme díky výši ceny nechtěli akceptovat. Tudíž se parta otočila a rozjela se po státní silnici z kopce opuštěje Podorlicko jsme odbočili u Kvasin na plánovanou Dobrušku. Za Podbřezím se nachází kaplička Panny Marie, pod níž je postavená studánka s osvěžující vodou – pouze na mytí.

Viz net:

Studánka u kaple Rodičky Boží Panny Marie s léčivou vodou, též útočiště v době moru. Bývaly zde i lázně (polovina 18.stol). Dle tradice r. 1699 náhle oslepl dobrušský sládek. Ve snu se mu zjevila Panna Marie a kázala, aby vyhledal v lese studánku a oči si omyl. S pomocí ženy tak sládek učinil, ubytoval se u místního hajného a denně k vodě docházel. Třetího dne se mu zrak navrátil. Srpen 2021 – aktuální foto, u zdroje je upozornění, že voda není pitná!

Na dohled jsme spatřili Dobrušku a zbylé síly se vrhly na dojezd na náměstí s radniční věží. V restauraci  pizzerii jsme si objednali, co kdo chtěl.

Děti pizzu, ostatní tradiční jídla. Času bylo dost a Marušku napadlo zakoupit si powerbanku v nedalekém obchůdku s mobily. Mezitím jedni nabíjeli telefony, druzí obcházeli dobrušské památky jako dům F.L.Heka s výkladem nebo radniční věž s výhledy.

Slunce hřálo tolik, že jsme se chtěli svlažit v blízkém rybníce Broumar. Bohužel byl vypuštěn.

Vedle něho postavili koupaliště, které jsme nejdříve odmítli a po prohlídce kilometr vzdáleného špinavého Semechnického rybníka, se pokorně navrátili zpět.

Možnost koupání se slevou na poslední hodinu jsme naplno využili. Pak jsme unaveni hledali nocleh. Jako ideální se jevil plácek nad cestou Trnovkou na vyvýšené louce u hájku. Romantický barevný západ slunce mladí využili ke krásným fotkám siluet naší party na dobrodružné cestě na kole. Spalo se samozřejmě pod širákem!

V sobotu ráno jsme se rozloučili s Anežkou, jedoucí do Hradce Králové, vzdáleného asi 40 km, domů. Škoda, že nejela později, neboť návštěva zámku Opočno jednoho podlaží byl s výkladem poučný i zábavný pro nevěsty s výběrem šatů a ukázky nastrojeného svatebního stolu.

Spatřili jsme spoustu lovné zvěře nejen evropské, historických zbraní a obrazů místní šlechty. Po obědě se s těžkým žaludkem nepříjemně vyjížděli kopce. Štěpán mlel z posledního, vedro a k tomu rozhledna Osičina, hledící na kolaře na vršku.

V přístřešku se odpočívalo s nanukem a kdo chtěl mohl si vyšplhat na kovovou rozhlednu. Samozřejmě, Štěpán hlídal bicykly.  Úzkou stezičkou se sjížděl kopeček na jejímž konci bylo ukryto poutní místo Kaple Panny Marie Lurdské  s nedalekým hrobem Ježíše.

viz net:

V roce 1889 vyrostla uprostřed lesa v malebném údolí kaple zasvěcená Panně Marii Lurdské. Návrh kaple vznikl k 40. výročí vlády císaře Františka Josefa I. Jednolodní kaple s bohatě zdobeným oltářem byla vysvěcena 15. září 1889. Ve stejný den bylo pojmenováno poutní místo Dřízna.

Delší trasu na jeden zátah až k rozhledně Libníkovice jsme projeli přes Přepychy, Jílovice vcelku bez problémů. Týden na kole však vykazoval jistou únavu, proto se omezovali výrazné kopce.

Pidi rozhledna Libníkovice 15 m vysoká, snad byl výsměchem těmto věžím. Možná se o ní nikdo nestaral, možná je to pouze pro zimní rozhled. Postavená na místě kdysi slavné lípy. Dnes řádně zarostlá. Anežka dojela v pořádku do Hradce a směřovala vlakem na Liberec.
Motivací pro všechny se stalo koupaliště v Třebechovicích pod Orebem. Odpolední dojezd do těchto známých končin se povedl na 18.30.

Osvěžení příjemné, tobogán skvělý. Nocleh jsme našli dle mapy v lesíku v Habřině kousek od Nepasic 1 km od Třebechovic. Opět pod širákem se ulehlo po posilující večeři.

Opět parný den. Plánovaná cesta do Smiřic vzbuzovala rozpaky svou otevřenou krajinou. Výprava se obracela k severu mezi poli a loukami se jelo za plného slunce nepříjemně. Potkali jsme větrný mlýn Černilov upravený jako galerii a sloužící k setkávání lidí. Nyní zavřeno.

Dalo práci najít ve Smiřicích v neděli nějaké občerstvení. Našla se cyklozastávka U Apače.

Panovala shoda se vykoupat v rybníce Obora, který jsme míjeli při vjezdu do Smiřic. Krásná vodní plocha s ostrůvkem nás nabádala ulehnout na břeh a vykoupat se.

Vhodná ležení byla zabraná, proto chvíli trvalo než  parta rozvinula plachty na přijatelném místě. Se Štěpánem jsem si zaplaval prozkoumat ostrov zarostlý stromy s uprostřed postavenou skrýší z větví. Po 18 hodině se skupina rozjela do lázní Velichovky, kam došlapala téměř za dvě hodinky. V jedné z lázeňských restaurací jsme se napojili nápoji,

abychom po prohlídce Velichovek

dojeli na nocleh na večer po půl deváté. Vybral se lesík na vrchu Chloumek, kde nás i v tuto dobu iritoval traktor svou prací na poli. Za hodinku nastal klid, my si na lesní cestě ustlali pod širákem a jen tradičně Maruška se Štěpánem složili své hlavy pod stan bez plachty.

Poslední den cyklovýpravy pondělí začal chladněji s předpovědí srážek. Trasa směřovala ke Dvoru Králové, kde se vyskytuje mnohem větší kopcovitá krajina. Stoupání na Liboutov bylo náročné. Poslední síly díky třešním v aleji

se napínaly k přejezdu Zvičinského hřebenu. Průjezd hlavní silnicí Dvorem Králové kolem Safari směrem na vodní nádrž Les Království proběhl s menší komplikací kdy mi vytkli, že jedu rychleji než ostatní. Na velké křižovatce neviděli kam odbočit, ač já je při ohlédnutí viděl, proto jsem pokračoval v jízdě. Čekal jsem na ostatní po sto metrech. Na krásnou přehradu jsme dojeli společně,

jenomže spustil se prudký déšť a my nalezli přístřeší v restauraci u Štěrbovy vily.

Využili jsme nabídky jídel a naobědvali se. Poslední etapou byla návštěva vzdušných lázní pod Zvičinou nad Bílou Třemešnou.

Počasí se neustále měnilo, proto jsme uvítali malý přístřešek, kde jsme se ukryli před vydatným lijavcem. Nedaleko se vyjímala jakási vyhlídka ze zbytků konstrukce skokanského můstku, pod ním bouda s oslíky.

Po bouřce se skupinka vydala na poslední kilometry přes Brusnice do Mostku. Na zastávce jsme zakončili týdenní pouť na kolech, která se byť na rychlo sestavená, doufám stala úspěšnou. Věřím, že příště budeme opět v plném počtu.