Studené západní Jizerky za podzimního počasí

Na svatého Martina nastal čas podívat se po barevném koberci strání bučin v Jizerských horách. Zvolili jsme západní svahy pod Špičákem, kam jsme se vypravili ve čtveřici za chladného oblačného počasí. Šárka, Vláďa, Lenka a já jsme po 9. hodině dobrodružně šplhali po listech opadaných buků ke Geisslerově pomníčku,

od něhož jsme stále strmě stoupali vzhůru. Šárka si zavzpomínala na dětské časy a nabídla Vláďovi společně se vyválet ve strouze plného listí. Skotačili, házeli a skákali jak malá děcka až měly vzpomínky z bučin kdo ví kde v prádle….

Vyhlídky z vrchu Špičák moc valné nebyly.

Studený větřík inicioval zrychlený následný pochod na východ přes Hřebenový buk,

na Skalní hrad.

Porozhlédli jsme se po obcích Frýdlantska vedle kopců v barvě podzimu, které postupně přecházely ze žluté k rezavě hnědé. Pomalu a nenápadně přebírala vládu nad krajem zima. Teplota si netykala ani se 7 stupni C, se svitem slunce to bylo na štíru. Chladné počasí nás nutilo k pohybu dále.
Skupina sledovala trasu po zelené po hřebeni, na níž se vyskytovalo plno poučných tabulí, atrakcí a bidýlek, pro ptáčky.

Abychom Lence zpříjemnili poznávání a zároveň ji vzdělali o tradici našich hor, navrhli jsme další zajímavý pomník Wanderův, ležící hluboko v údolí. Odbočilo se u obrovitých skal pěšinkou padající mezi skalami

úzkou průrvou zasypanou listím. Tady se Vláďa se Šárkou vyřádili potápěním v listí.

U Wandera jsme překročili zamaskovaný potok a následovali za Šárkou stoupání k Oldřichovskému sedlu. V Hausmance u Kozy jsme si rádi odpočinuli při obědě s ovarovým kolenem, okurkami, chlebem pro všechny.

Chutně jsme se nasytili a po hodince pokračovali s plnými žaludky výstupem ke Staříkovým kamenům.

Zde jsme se rozhodli spatřit vodopády na Jeřici v Oldřichově. Neznačenými pěšinkami lesem nahoru, dolů se skupinka kolem půl čtvrté ocitla před kaskádovitým vodopádem.

Samozřejmě se trojice nedala dvakrát pobízet, s odvahou vstoupila do ledové vody, v níž se chvilku zdržela.

Zatažená obloha otevřela svou náruč drobných kapiček vody, které nás vytrvale doprovodily stezkami po svazích hor až na zastávku v Mníšku. Částečně promočeni jsme se v čekárně zanedlouho dočkali odvozu.  Po 15 km výletě parta vděčně seděla ve vyhřátém vlaku do města pod Ještědem. V moři listí video zde.