Hektický závěr roku nejen v rytmu tanečním
Na závěr roku 2023 si parta připravila hned několik akcí. V pátek večer se uskutečnilo posunuté pravidelné vánoční setkání, nyní u Vladimíra.
Každý přinesl jeden dárek, který se položil pod ozdobený umělý stromeček. Jedlo, pilo, hrálo se a užili jsme si plno legrace. Shlédlo se video vzpomínek za rok 2023, které jsem později doplnil o ples.
Dárky se rozbalily dle čísla a každý si užíval svého štěstí.
U filmové hry jsme ukázali jak si pamatujeme hlášky či ukázky filmů, u Aktivit zase jak jsme tvořiví a šikovní. Nikdo si nemohl stěžovat na nudu. Protože jsme si zakoupili lístky na ples v Lidových sadech na následující večer, rozešla se parta včas domů na přípravu tvoření masek, šatů atd.
Neuvěřitelně přesně se početné jádro party sešlo před vchodem do budovy PKO. Lenčin nápad vznikl zhruba před měsícem. Nadšeně zakoupila lístky na balkon, těšíce se na tance všeho druhu, čehož se jí dosytosti vyplnilo. Téma plesu se nazývalo Noemova Archa. Kdo chtěl mohl přijít v různých druzích převleků živočichů. Jak to bylo u nás? Zinu s kočičími oušky vedl její páníček Martin, který nám později vytřel zrak svým specifickým tanečním projevem. Anežka se škraboškou v modrých šatech si vedla přítele Filipa s černým motýlkem s též zakrytou tváří, Zaječí Šárka tvořila pár se zajícem Vládíkem. Lenka v zelenkavých šatech se okrášlila tykadly a její tvář zdobily černé tečky štěstí, jež jsem na balkoně získal i já, neboť cizokrajní brouci neexistují sami. Maruška se nesla jako člověk v černých šatech. Na plese jsme potkali též tygřici Jarušku se svou taneční partou.
Na podiu vyhrávala kapela s písněmi od 50. let výše. Tanečníci se postupně osmělovali se svými družkami k tancům různých variací. Jak jsem slíbil, vlítl jsem na parket se svou broučicí a kosili okolí odvážnými kreacemi, načež zajci nechtěli být pozadu a také se přidali. Zahlédl jsem na parketu Zinu s Martinem a Anežku s Filipem. A tancovalo se a tancovalo až přestávka rozdělila pohyb ke klidu.
Zjistili jsme při obhlídce další menší sál s rychlejší modernější hudbou v rytmu rockenrollu. Přesunuli jsme své kabelky ke zdejšímu stolu, přičemž se objednávaly nápoje všeho druhu. Původně jsem měl obavu o alkoholové výkyvy mých parťáckých vrstevníků, avšak mile mne překvapili a ukázali, že se dá držet pití na uzdě.
Po přestávce na malém sále se směle odvážil mladý pár Anežky na samotné kreace, na něž užasle hledělo okolí. No nemohli jsme s Lenkou chybět a v rytmu rocku také se předvedli. Ovšem ještě větší překvapením byl Martin, který se skutečně odvázal. Svým tanečním stylem alá kozáček uvedl všechny k úžasu. Za to jeho záda se druhý den také odvázala…
Vyblbli jsme se do krajnosti. První odešli kolem půlnoci Zina s Martinem, pak je následovali mlaďoši a my trvanliví jsme odcházeli před 1:30. Po krátké zralé úvaze jsme všichni zvolili cestu pěšky společně ke svým domovům, s tím, že za pár hodin někteří vstávali na Silvestra na výletíček na Pohanské kameny ve Višňové. Video z plesu zde.
Moc jsem se nevyspal, ale těšil jsem se na setkání Rudy s Maruškou, jež jsme dlouho neviděli. Ve vlaku jsme v 9.30 seděli pouze ve třech, ostatní vychrupovali max do 11h. Šárka si po výstupu na zastávce po 10 minutách uvědomila, že nemá čím fotit, páč mobil zapomněla na stolečku ve vagónu. Nadějně se domluvila s výpravčí a po třech hodinách v pořádku vyzvedla. Mezitím trojice pokojně došla na historické místo Pohanské kameny umístěné na vršku.
Asi padesátka lidí se účastnila sousedského setkání u táborového ohně s vlastními uzeninami, vesnickou polévkou, svařákem, kremrolí a višňovským kalendářem.
Naši staří kamarádi se zanedlouho objevili, téměř s každým se pozdravili a s námi vylezli na kameny nad ohništěm. Za hodinku nám nabídli svézt se autem k otužování u splavu Smědé,
protože nás tento moderní trend kdysi naučili, souhlasně jsme přikývli. Slunce lehce prosvítalo svými paprsky skrze bílá oblaka za přispění čerstvého větru a my se nazí, vyjma mne,
nořili do rozbouřené studené řeky. Odpolední osvěžení přišlo vhod, byť nepříjemný vítr dělal co mohl. Ruda nás zavezl na nádraží ve Frýdlantu od něhož jsme se vraceli spojem domů. Jaká to náhoda, když klimbajicí trojici odhalila Lenka, která se jela odpoledne projít do Mníšku.
Silvestrovský večerní sraz u Ziny zpečetil trojdenní maratón.
Paní domácí skvěle připravila stůl s jídlem všeho druhu.
Šárka se nemínila dohadovat o novoročním výstupu na kopec Ronov u Kravařů a kdo chtěl jít, musel se včas zvednout. Zvedli se všici.
Salvy byly slyšet celým Libercem, když se parta rozešla kolem půl jedenácté. Mým plánem bylo jako vždy oslavit Nový rok někde mimo město v lesích na vyhlídce. Na poslední chvíli jsem si les rozmyslel a poprvé trpěl v paneláku s poklidnou kočkou při dělbuších či jiných hlučných výstřelech.
Konečně po jedné hodině oslavy postupně usínaly, jen já zavřel oči po další hodince.
Ráno mi volala Šárka, ať se urychleně dostavím na výlet a neflákám se v posteli, Jana, s Vláďou už čekají na peronu. Byl totiž čas odjezdu vlaku do Lípy. Toto přání jsem jí výjimečně nesplnil, otočil se a podřimoval dál. Tento rok bude hodně náročný, proto se na něj musím řádně připravit….
