Poslední sklouznutí na běžkách za ostrého větru na Zlatém návrší

Předposlední březnovou neděli jsme ve třech započali akci ,, Poslední běžky ,, Samozřejmě, Jizerské hory byly již dávno bez sněhu a Lenku napadlo zajet se rozloučit se sněhem do |Krkonoš na Horní Mísečky. Vladimír se nabídnul autem, já dobrou náladou a dopoledne před desátou jsme parkovali v krkonošském areálu vedle mladých závodníků, kteří zde soutěžili o medaile. Skočili jsme na běžky s touhou posledního běžkování. V areálu vrcholily juniorské závody na běžkách, proto jsme zvolili trasu v ústraní. Přesto jsme si užili krkonošského sněhu se silným větrem.  Trasu jsme zvolili na Vrbatovu boudu na Zlatém návrší. Čím výše jsme se pohybovali, tím méně sportovců nás míjelo. Počasí se zhoršovalo podporované silným studeným větrem. Jediný Vláďa na to nebyl připraven. Bez čepice a teplé bundy okamžitě vymrzl.

Útočiště jsme nalezli na Vrbatově boudě, kterou jsme v mlze, jakž takž rozeznali. Zahřáli jsme se teplými nápoji a po odpočinku nabrali kurz zpět na Mísečky.  Protože jsme byli lačni dalšího běžeckého výkonu, zkusili jsme po závodnících jejich okruh.

Lenka se nám mezi tím ztratila, zřejmě si zatoužila běžet po svým, nezbývalo než se vrátit do centra areálu. Jakmile se objevila, dohodli jsme se na posledním okruhu ve zdejších lesích.

Nic naplat, po pár kilometrech byla trasa nesjízdná. Nezbylo než vrátit se a uzavřít poslední běžecký den ve stopě v této sezóně.