Letní nocleh s kolem začátkem jara

První dubnový víkend ohlašovalo meteo velmi vysoké teploty na jaro, přesněji kolem 25 st. Kdo by to nevyužil! Ovšem nastal problém zvaný chybějící Šárka, bez níž se nikdo nechtěl nikam vydat společně. Šárka plnila nápad svého muže a odjela si někam na Kokořínsko. Cyklisté Marie s Jardou si také zvolili sólo jízdu a mne nezbylo než nabídnout Vládíkovi výlet s kolem pod širák směr Stráž – okolí hradu Ralsko. Lenka plnila službu v zaměstnání a souhlasila, pokud si půjčí kolo přijede v neděli. Vládík se rozhodl pro jednodenní jízdu, čímž mne nezviklal ve změně názoru. Bral jsme si tedy spacák s klasickým přespávacím individuálním vybavením.
Dopoledne po půl desáté jsme se vydali na cyklojízdu za slunečného počasí přes Machnín do Kryštofova Údolí. Pro mne zatěžkávací zkouška kam se až se zátěží vzadu dostanu.

Minul jsem bývalý orloj, nyní řádně vykleštěnou trafostanici a stoupal za Vláďou po silnici. Po zjištění, že druha již nevidím, jsem slezl z kola a vedl až k vyfrézované silnici vedle železniční tratě. Opravdu nepříjemné teplo mi připomnělo cyklodres ležící doma. Co naplat, jel jsem tedy jen v tílku.

Jízda do Křižan byla za odměnu předešlého stoupání. Vláďa navrhl podívat se na přemístěný orloj, nově v Žibřidicích.

Krásně natřený upravený orloj na návsi jen zářil novotou. Vedle něho otevřená malá sklářská dílna ruční výroby. Nahlédli jsme s obdivem pozorovali umění staršího skláře.

Z vesnice mezi pastvinami, poseté desítkami ovcí s jehňátky, jsme se vydali po zelené na Stříbrník. Kamarád chytil slinu na lovení kopců, což nezbývalo než mu přání splnit. Ze skalnatého vrcholu tvořící žíly z olivinického čediče, jsme se rozplývali výhledem do všech světových stran.

Dost náročný výšlap tentokrát na kopec Útěchovický Špičák jsme absolvovali o půl jedné. Shodli jsme se, že je čas dojet si na oběd. V autokempu u Hamru na jezeře jsme si objednali kuře na paprice s knedlíky, bezinku a pivo.

Po té jsme si vyšlápli místní Kalvárii s kapličkou, abychom za chvilku ochutnávali odměnu v podobě vyhlášené zmrzliny ve Stráži.

Teplé počasí vyhnalo mnoho kolařů  na výlety, čímž bylo plno na stezkách ve městě pod Ralskem. Vládíka napadlo ukázat mi své současné zaměstnání. Nelenil a já sledoval jak frčíme po hlavní silnici na Noviny. Jejich nová hala se teprve budovala, přesto svou velikostí předčila původní. Odbočkou jsme se dostali k místu pod vrchem Lipka.

Na vrcholu plném medvědího česneku jsme si uložili výstup do Horobraní a zajeli se smočit k průrvě Ploučnice.

Studená voda skvěle osmělila a smyla prach z našich upocených těl. Nemuseli jsme naříkat nad místním zavřeným občerstvením, které jsme využili kousek dále na odbočce u hlavní silnice. Po kofole a pivu jsem vybral na mapě nocleh někde u Janovic, kdežto Vladimír se rozhodl pro návrat do Liberce.

Za kruhovou křižovatkou na cyklostezce jsme se potkali s Jardou Maruškou jak šlapou směr Strážov, Jaká to náhoda! Vyměnili jsme si zážitky z cestování, protože chtěl Vláďa dojet za světla, rozloučili jsme se a jeli na Dubnici. Pohodlná rychlá cyklostezka nás zavedla k Janovicím, kde jsem se s kamarádem rozloučil a každý směřoval za svým cílem. Já si vybral polohu nedaleko nádrže Lesního rybníka. V tom mi přišla zpráva, že Lenka získala kolo od Šárky a zítra se můžeme setkat. Navrhl jsem jí idealně pro mne Jablonné v Podještěd,í,od něhož jsem byl vzdálen cca 3 km. Tlačil jsem kolo po louce k vybranému místu a opět zpráva s mapou v níž se psalo, že bych mohl dojet do Mimoně, z níž pojedeme trasu do Zákup. Nejdřív jsem si myslel, že jde o vtip, či nepochopení se na chatu. Ne. No tak jsem přepočítal trasu a hybaj na jih k Mimoni, abych se ráno tolik nehonil. A z pohodlné 50 vznikla dostačující 70km. dlouho jsem hledal nocleh, vždycky něco nevyhovovalo, až jsem našel palouček za Brništěm  u Pertoltic v březovém háji s vyhlídkou na vrch Ralsko. Se západem slunce jsem unaven připravil ležení, najedl se, uvařil čínské nudle a zavrtal se do spacáku. Nějaký srnec nadával, kdože mu to chrní v rajónu, hvězdné nebe se rozzářilo a já neusnul. V péřovém spacáku bylo neočekávaně teplo. Postupně jsem svlékal oblečení až mi nic nezbylo. To se mi nestávalo ani v létě. Nad ránem jsem konečně usnul.

Probudil mne řev ptactva ještě před svítáním. Musel jsem se zachumlat do spacáku pro prodloužení spánku, byť se jevilo svítání vedle Ralska fantasticky.

Po snídani se můj odjezd uskutečnil po deváté hodiny do města Mimoň přímo do supermarketu Tesco nakoupit případné zásoby jídla a pití. Po příjezdu Lenky se upravil scénář okružní jízdy ralskými lesy, v němž myslela i na mé otužilecké vykoupání v Novodvorském rybníce a doplnění sil obědem v hradčanské hospodě U lesa. Krásné slunné počasí vybízelo k jízdám na kole. Na hlavní silnicí do Mimoně jsme ujížděli s přehledem do města. Zbýval čas, načež se naskytla možnost Zmrzlinárny na kraji sídliště.

Nejméně 50 druhů zmrzlin a to nás překvapilo. Chutná kopečková ovocná pochoutka zakončila dokonalý den na kolech. Do vlaku společnosti Arriva jsme nastoupili včas, ač se kola vešla akorát. Není mi k pochopení, proč železniční společnosti stále nedokážou vypravit navíc vagon pouze pro kola, protože jsme pokaždé ve stresu, vejdeme li se do úzkého prostoru pro cyklisty.