Ochlazení v Lužických horách

O parném létě jsme si vyrazili na víkend na kolech do Lužických hor z Jablonného. Jarda, Maruška, Šárka, Vláďa a já jsme osedlali své bicykly. Pohodlná cesta přes Malevil nás zavedla do obce Mařenice na Anenskou pouť. Využili jsme nabídky jídel v místní hospodě na terase a těšili se na další trasu vedoucí na Juliovku a hlavně osvěžující přehradu Naděje. Oblíbený penzion pod přehradou byl uzavřen, což nás zklamalo, ale neovlivnilo ve vytyčeném cíli koupání. Ledová voda Naděje nás ničím nepřekvapila, ba očistila těla od potu a příjemně osvěžila. Jízda pokračovala na menší vodopádeček Hamerský ukrytý v zalesněném údolí, u něhož se trojice mladých svlažila, krom starších, kteří hlídali kola. Vysilující kopec kolem Bouřného dala zabrat, odpočinkový sjezd za odměnu a u velké křižovatky v klidném prostředí se zamířilo kolem Hraničního rybníka do Dolního Falknova podívat se na Lesní rybník. Konala se zde nějaká  místní velká akce se spoustou lidí, což nás nezaujalo. Jízda po komunikaci svěže ubíhala přes obce Mlýny, bodejť by mne, když jsme neustále klesali. Odbočkou na Chřibskou nastala naopak změna. Stoupalo se. Preventivně se hledal nocleh, ale nalezli jsme dokonalou rovinu až nahoře v sedle u Křížového Buku. Slunce se klanělo k západu a my na krásném rovném místě v prostorném lese stavěli tábořiště. Tedy Jarda s Maruškou. Druhá část party si připravila spacáky s vědomím snadného odpočinku. Jakmile se setmělo začalo cosi obcházet náš tábor. Se Šárkou jsme se dohadovali je li to vlk, ježek či vysoká, ovšem na nic se nepřišlo. Ještě několikrát se ozvali kroky v listí než vše utichlo.

Ráno po snídani jsme se vypravili do Chřibské. Navštívili jsme cukrárnu pro dobití joulů, což se náramně hodilo. Přes Dolní Chřibskou směrem na Doubici se projíždělo zdecimovaným lesem, dalo by se říci holinami podél silnice. No hrůza. V tom vedru jsme vyhlíželi ochladit se v Kyjovské přehradě. Jenže probíhala rekonstrukce, takže bez vody,  s bahnem. V Kyjově jsme zastavili na osvěžení nápojem a zavolali Jiřce, zda li se nesetkáme na Lučním baru. A povedlo se. Stihli jsme se i vykoupat v Krásné Lípě v rybníce Cimrák, to bylo žúžo. V baru jsme si koupili polévku, popovídali s Jiřinou a následná cesta mířila na zastávku vlaku v Lípě. Vydařený víkend s 55 km se vtiskl  do paměti jako osvěžující.