Expedice na Studentský kámen
Malá skupinka osmi lidí se opět vypravila za objevováním Jizerských hor. Dva členové party zapadli mezi ostřílené horaly bez nejmenších rozdílů. Nyní se zvolilo přespání jedné noci pod širákem bez stanů, protože předpověď počasí nezněla nějak srážkově. Těšili jsme se na nové pomníčky ( křížky ), které v mysli zachováme pro mladší generace. Odpoledne po 15 hodině se tedy sešli nadšenci s velkými batohy na zádech, včetně osmileté dcery zkušeného harcovníka z Ferdinandova.. Obce, jež mu přirostla k srdci, rád se toulal zdejšími neprostupnými svahy a hledal zapomenuté svážné cesty z minulých století či staré křížky.
Náš cíl stanovil vedoucí expedice a ten zněl Studentský kámen s viklanem ve výšce cca 900 metrů. Stoupali jsme starou svážnou cestou podél potoka Černý Štolpich
přes Rudnou jámu k vodopádům Velký Štolpich ve stínech stromů, které nás chránili před vedrem. Jednomu z nás se udělalo z jídla nevolno a bohužel se musel vrátit. Ženská polovina se osvěžila v tůni protékajícího dravého potoka a my na ně čekali odpočívajíc na skalách Štolpichu.
Stará kamenitá cesta stoupala stále výš a nedaleko skály Ořešník jsme se rozdělili na ty co se půjdou porozhlédnout po krajině a na zbývající hledající historické pamětihodnosti. Našli jsme po krátkém hledání kaslíkový křížek vlastně sošku Panny Marie v kaslíku, jež držela Ježíška a zřejmě žezlo vládnutí.
Za hodinu nás nalezla druhá půlka výpravy a s nadšením se pokochala s úlovkem. Nyní jsme se vydali za skálou v níž byl kdysi vytesán otvor pro vsazení dřevěného trámu ve tvaru kříže, podobnému tomu co vzhlíží z Ořešníku. Náročný terén pro dobrodružné povahy nás rychle zaujal, ani zpráva o blížící se změně počasí
nás nerozházela. Skalní útvary různých tvarů, neprostupné soutěsky či záludné propady mezi kameny zvyšovaly naši ostražitost po celé putování expedice.
Nakonec se podařilo nepojmenovanou skálu najít a podívat se z ní do dáli po Hejnicku. Zřejmě se zde tyčil kříž připomínající pokoru před výšinami Nebeskými…
Obloha se postupně proměňovala v oblačnou, proto jsme se snažili nalézt vrch
s názvem Studentský kámen, na němž se nacházely dva viklany. Netrvalo to dlouho a stáli jsme na zarostlém skalnatém vrchu.
Výhled do všech stran pomalu zarůstá, kdo ví bude li za dvacet let možnost zahlédnout Ptačí kupy, Holubník nebo Frýdlantsko.
Od západu se k nám blížila černá mračna, připomínajíc nám, abychom se podívali po večeři po nějakém noclehu. Stan z nás nikdo neměl. Pod vrchem se nacházel celkem slušný převis s tunýlkem směřujícím k menšímu skalnímu dvojbloku.
Rozebrali se místa, já osobně jsem dával přednost přespání na travnatém vršku u viklanu, ale počínající mrholení mne zavedlo zpátky pod převis. Nakonec po převyprávění vzájemných příběhů se ulehlo na karimatky tlumící tvrdé balvany pod a mezi námi. Těžké chrochtající zvuky tentokráte nepocházely od zvířat, ale my co jsme oka nezamhouřili, se ještě dlouho smáli brblající apnoe… Polovinu noci propršelo, srážky chvílemi sílily po té ustaly, k ránu se na chvilku vyjasnilo, aby se ukázaly hvězdy, které postupně mizely v převalující se ranní mlze.
Po snídani se pokračovalo v putování. Mlha nás obklopovala, černý les naháněl hororový strach, my se prodírali houštinami k cestě přes močály s blátem. Já se rozhodl ušetřit boty a bosý šel zatravněnou stezkou za průvodcem. Ke mne se přidala členka naší party, ostatní se brodili v sandálech či botách. Musím dodat, že v tuto mlhavou chvíli opět pomohla technika. GPS v mapách nám ukázala směr trasy nejdříve skalní útvar Nos, jenž v tomto počasí nemělo smysl hledat, potom Hlídače Vrchní, Střední, Dolní. U Horního Hlídače se nalezla rozbitá dřevěná střížka ( tabulka) s Kristem zvaná U Pánaboha.
Průvodce ho vzal s sebou k opravě , další na řadě bylo nalezení tabulky horolezce Machoviče na Dolním Hlídači. Dalo to fušku, ovšem povedlo se. Tabulka připevněná ke skále, na níž se lezlo hodně ztěžka ( a já nebral lano !!! ) nám udělala radost. Pochybuji, že sem někdy zase polezeme.
Prudký sešup k Černému potoku se obešel bez pádu .
Jako bonbónek na závěr se nalezl rozpadlý ztrouchnivělý březový kříž Jagera 1823 – 1878 poblíž křovisek v úpatí kopce.
Osvěžující odvážná koupel našeho průvodce ve studeném potoce na Adama završila povedený víkend.
Při zpáteční cestě nám byl ukázán plochý kámen s vytesaným písmenem A. V hospodě – Penzion Poledník nezbývalo moc času na jídlo, proto si většina doplnila jen tekutiny. Vlak odjížděl s námi z Bílého Potoka ve 13.37. Pan revizor nás poučil jak v samoobslužném automatu navolit jízdenku, které si pak sám zkontroloval.
Krátký víkend se povedl, děkujeme průvodci i jeho přítelkyni za objevování nových nepřístupných míst, za to jsme je nechali nasbírat houby…. Každý z nás bude určitě vzpomínat na různé dobrodružné chvilky po cestách Jizerských hor nebo mlhavým spaním na balvanech pod převisem.
