V bílé stopě na Jizerce

Prosincová neděle byla zasvěcena výletu na běžkách. Padlo rozhodnutí zajet si trasu z Mýtin nad Harrachovem na Jizerku. Byť v nížinách sníh nenapadl, na horách nasněžilo minimálně 20 čísel. Předešlý den jsem si to ověřil s bratrem na Smědavě. Výšlap v 10 hodin na běžeckou cestu vyznačenou na mapách jsme zvládli s dychtivým očekáváním jak se povede. Šárka, Lenka, Vladimír i já jsme se těšili na bíle ověnčené spící smrky s nánosy zmrzlé vody stojící v tiché blaženosti.

Pro výlet se vybrala levá strana objezdu kopce Kozí hřbet podél řeky Jizery do Orle.

Nepříliš chladné počasí dopřálo perfektním podmínkám ve skluzu, ač jsme se ještě více radovali po úpravě cesty polskou rolbou s tvořením běžeckých stop. Překážky jsme překonávali s radostí.

Běžců přibývalo po přibližování se k osadě Orle, kde jsme se nasvačili a určili kam dál.

Návrh na Jizerku se jednomyslně schválil. Úzká pěšina ke Karlovskému mostu všem prokázala ukázku vlastních dovedností  s přeskakováním potůčků či udržení rovnováhy. Od mostu se stoupalo k Jizerce

po svahu, jehož tvořily menší muldy.  Hladovějící rychle šlapali za vidinou jídla v restauraci Pyramida na vršku však počkali, aby mne Šárka nalákala na cestu kolem statku bývalého miliardáře v hlubokém sněhu, což mi náhodou velmi vyhovovalo.

Do Pyramidy jsme vstoupili všichni společně. Málo lidí mne zde již nepřekvapil, snad počasí, čas nebo vyšší ceny sportovce odradily od návštěvy na oběd. Posadili jsme se opět na vyvýšené podium se stoly kam si sedáme nejčastěji.  Po vydatném jídle se ženské duo začalo kroutit z předešlého návrhu na Protrženou přehradu a nastala změna na trasu kolem Pralouky na Jizerskou cestu podél řeky Jizery do Kořenova.

Stopa byla čerstvě strojově připravená, což nám ulehčilo sjezd, který trval přes polovinu trasy za polovinu času. Lyže jsme sejmuly na posypané silnici štěrkem kolem půl třetí.

Pár set metrů se šlapalo po silnici k zastávce vlaku, kde jsme putování úspěšně zakončili.