Navrácení pomníčku u Pána Boha aneb krkolomné staré cesty

V sobotu jsme se narychlo sešli, abychom pověsili na statný buk opravený křížek zvaný ,,u Pánaboha“ nalezený z naší minulé expedice. Dopolední silný vítr připomínal spíše podzimní počasí pro pouštění draků než babí léto. Hrstka lidiček se dvěma psy a jedním  duralovým žebříkem se prodírala lesem po staré, lidmi zapomenuté, Hauptmannově cestě

z předešlých století šplhající až k Hlídačům Koutů.

Zde se vrátil na vysoký buk krytý křížek s ukřižovaným Kristem.

I nadále se skupinka škrábala do strmých kopců přímo za nosem na skálu zvanou Nos.

Odvážní z nás se zuli, neboť zatravněná cesta vypadala jak bahenní koupele .

Po těžko přístupné stezce, po skalách, kam se ani psům nechtělo, se všem otevřel malebný rozhled z Jizerských hor.

Naproti skalní útvary Frýdl. cimbuří s Hajním kostelem až po Polední kameny,

pod námi dravý Černý potok prodírající se údolím a na levé straně v popředí Hejnice a daleký Frýdlant. Díky větrnému dni se  zlepšila  dohlednost až na polské a německé území.

Po kochání se krásnou scenerií krajiny se pokračovalo na Plátkový kámen. Nějaký samostatný balvan jsme objevili. Dnes se z jeho plošiny  přes stromoví již téměř nikam nedohlédlo.

 

Obešli jsme trasu ke stromu s Kastlíkem a konečně opět začala dobrodružná stará Česká cesta vedoucí do Hejnic a Bílého Potoka. Zarostlá křoviska nám nemilosrdně bránila sestup do civilizace.

Pevné odolné mladé buky schopné dokonalé pružnosti nabízeli své kmínky k úchytu před pádem.  Pravda leckde se pletli a rostli v cestě, kde stávala kdysi silnice či cesta postavená našimi předky, ovšem lidé našich časů se tudy dávno neprocházejí…

Ve Ferdinandově jsme se těšili na hospodu u Tetřeva. Cedulka na dveřích zavřeno, čerpání dovolené nám neubrala na náladě dojít si za náměstí v Hejnicích na terásku na osvěžující mok.

Vlak nás zavezl zpět do našich domovů.