Na kole napříč podzimními Jizerkami aneb z Harrachova do Liberce

Konečně po delší době slunná sobota posledního zářijového dne nám vnukla nápad cyklovýletu Jizerskými horami. K vlaku se dostavila čtveřice nadšenců se svými jednostopými oři přesně v 8.15. Vystoupili jsme v Harrachově míříc po zelené značce na Mýtiny.

zde si vzal náš zkušený cyklista do hlavy, že se od nás oddělí, snad chtěl jet rychleji či neměl rád brblání o zbytečných detailech, prostě my odbočkou vlevo on vpravo. On a naše skupinka si objeli polský Kozí hřbet, každý z jiné strany, abychom se stejně setkali v osadě Orle na čaj, na kávu na pivo.

I když při jízdě svítilo slunce a pálilo chvilkami do zad , studený vítr dokazoval změnu ročního období. Mikina s rukavicemi se potvrdila jako dobrý nápad mít u sebe, chyběl pouze kulich se šálou. Ohřáti od ohně se jelo po cyklostezce k hranicím s Českem na Karlovský most.

Vytlačili jsme kolo podél kopce Bukovec k horské osadě Jizerka, za níž vedla mírně

zvedající se asfaltka ke Kiosku.

Za ním nám spojka k hlavní silnici ulehčila nějaký ten kilometr. Stoupák zvaný Hřebenovka ke Knajpě zdál se nekonečný. U oblíbené dřevěné chatky s občerstvením a hloučkem turistů, jsme dojedli poslední zásoby jídla,

pokochali se výhledem po okolních kopcích a šlapali po asfaltové silnici na slatě zvané Čihadla.

Slunce již tolik nehřálo, proto, když zadul studený vítr byla značná zima i nám cyklistům. Oplocené rašeliniště s močály připomínalo dobu ranných čtvrtohor, kdy se zde tvořily neprostupné bažiny.

Po panelové stezce nejdříve do mírného vršku několik sta metrů a potom se použíly jen brzdy několikakilometrovou jízdou dolů do Kristiánova, na Novou louku

a naší známou bežkařskou trasou na Maliník. Dále po silnici ke křižovatce u České chalupy, u níž jsme se rozdělili na sjíždění do Harcova nebo Horskou . Celý podzimní den jsme zvládli 42 km za 6 hodin  čistého času.