
Běžecká trasa na Protrženou přehradu aneb sněhové radovánky ve stopě
Pokud den před tímto výletem byla obloha nic moc, tentokrát si počasí s námi pěti zahrálo aprílově. Frýdlantský nestor hor Jizerských vybral běžecký okruh ze Smědavy na Protrženou přehradu dále Uhlířský vrch , Knajpu a Kasárenskou zpět na začátek na horskou chatu.

Po příjezdu celkem plného autobusu běžkařů na Smědavu, nás uvítal mírně krápající deštík, který ustal, abychom si namazali, nazuli

běžky a po silnici na Souš se vypravili ve sněhu ještě celkem dobré konzistence. Silnice se mírně zvedala, odbočkou na Kasárenskou se

tempo více zmírnilo. Bodejť, měli jsme na výlet celý den. Některými zalesněnými úseky se valila pára tajícího sněhu při cca 6 st nad nulou za pomoci pomalu klubajícího se sluníčka. Běžkařů se účastnilo celkem dost, turistů méně. Ač jsem odpichoval jak chtěl, byl jsem zpocenější při sjíždění ze svahu než výšlapu na něj. Mám dojem, že i ostatní se nadřeli. Konečně se ukázala Protržená přehrada v zimním hávu. Po přečtení cedule zanechané stopy Cimrmana

přišel na řadu sjezd z hráze. Ne na běžkách, nýbrž po zadnici. Rychlostní závody neměly vítěze, proto jsme si sedli do útulny na kávu, pivo a pojedli dobrého koláče kokosového od naší významné


členky party Hic. Nastal čas pokračování v krasojízdě ve stopě na Marianskohorské boudy.

Na krásném výseku lesa se nacházelo pár chalup osvětlených zimním/březnovým sluncem. Odtud jsme se vydali trasou zvanou Kyselá voda směřující na Čihadla. V polovině

cesty při odbočce na nevyšlapanou hřebenovku na Uhlířský vrch jsme se hecovali, kdo má odvahu a sílu pokořit sněžného muže, od

něhož vedly stopy sněžnic do svahu. Postupně se ke mne přidali všichni a vskutku nelitovali. Nejdříve nás potkala řada mladých lidí se

sněžnicemi vracející se ze skalnaté vyhlídky Milíře, po té jsme se zastavili u zamčeného srubu se studánkou na odložení přebytečných



věcí na sobě navlečených. Po ujetí zhruba 800 metrů se parta zastavila k rozhledu z hřebenu na Ještěd. Náš průvodce dostal provokující nápad vyválet se nahý ve sněhu, s čímž většina nadšeně souhlasila s podmínkou zanechání spodního prádla. Menšina se ujala

dokumentování, aby až nám bude o několik desítek let více, jsme mohli ukazovat, jací jsme to byli krásní lidé s fajnými postavami.

Naštěstí sníh pod třemi otužilci vydržel a neroztál, jen stopy vzpomínek po oněch třech budou zde zanechány. Vyšlapávaná

pokračovala celkem slušným sjezdem na běžeckou trasu od níž jsme doběžkovali k občerstvovací zastávce na Knajpě. Nasytili jsme se

posledními zásobami jídla za pěkného počasí, přemýšlejíc kudy nejlépe na Smědavu. Shodli jsme se na Kasárenské silnici – zpáteční trase a tím docílíme smyčku dnešního výletu. Příjezd na Smědavu s hodinovým náskokem k odjezdu autobusu nám zavdal příčinu najíst se v horské chatě. Horská přirážka nás přirazila k zemi polévkou bramboračkou/dršťkovou za 62 Kč. Na ostatní ceny jídel jsme se raději ani nedívali.

Zážitkový nedělní den utekl jako voda, my naplněni dojmy ze sněhových radovánek se rozjeli vyhřátým juřičkovým busem k zastávce v Hejnicích, kde nás zanedlouho vlak nabral až domů. Nádherné pocity z příjemně prožitého dne, nás ještě dlouho provázeli. Byl to opravdu bezva víkend. Pevně věřím, že se k nám postupně přidají další členové party Hic.

