Rychlý přesun aneb 40 km pochodu z Ještědu na Kozákov a Železný Brod
Dlouho jsem se těšil na tento významný dálkový pochod o nejdelší vzdálenosti 40 km v našem okolí. Loni jsem ho nestihl a slyšel jsem o fyzické náročnosti.Věděl jsem, že dvojice která ho minule ušla třetinu trasy běžela, aby stihla vlak s druhou půlkou party, jež nechtěla absolvovat celý pochod. Kamarád se z toho pak pár dní vzpamatovával. Tohoto činu jsem si přál vyvarovat, hrálo mi do karet, že se kromě kamarádky nikdo další nepřihlásil a my neměli proč spěchat. Vždyť na cestu máme celý den, ne? Jak to, bývá vše bylo jinak…
Ráno se každoročně o svátku 8.5. na Ještědu mezi 7 až 9 hodinou zapisovaly údaje kdo, kolik km (15,25,30,40) půjde, za 40 Kč zápisného. Plná lanovka na vrchol nás v 8 hodin v pohodě vyvezla. Čekal jsem u vysílače více turistů. Krásný rozhled s mírným větříkem v zádech naplňoval mne nadšením o překonání vlastního pěšího rekordu. Po silnici z kopce na červenou na Pláně se zdálo, že pochodujeme sami. Sluníčko začalo pálit, proto naše svršky přestaly obtěžovat zpocená těla. Stalo se něco co jsem nepředpokládal.
Za Pláněmi v lesích již na modré Hřebenovce nejdříve cinknul mobil kámošce, po té u mne zazvonil, volajíc jedna členka z party. Předal jsem aparát spoluchodkyni a začal se obávat co asi potřebuje tato neobvyklá turistka. Informace mne zaskočila, neboť měnila celý způsob putování za odznakem. Naše dvě kamarádky se rozhodly jít s námi, ovšem až z Hodkovic. Loňský scénář běhu za časem
se opakoval, jen s jednohodinovým rozdílem navíc. I přesto klus z kopců k Rašovce, z Javorníku, mi pak vystavoval omezení v rychlé
chůzi. Nejsme trénovaní nebo stárneme, to jsem si uvědomil a nic na této věci nemění různé výživy kloubů. Zpět k putování. Vyškrábali jsme se na Javorník, u něhož se zjišťovala nadmořská výška zapisující se do lístku kvůli podvodu účastníků.
Seběhnutí přes Záskalí až na asfaltku cyklostezky u dálnice nám dalo před vlakem náskok, který se pěšmo nezmenšil.
Na zastávce nám kontrola orazítkovala lístek (15 km) a potom se čekalo 20 minut na příjezd zbylých dvou žen. Zástupce pochodu jim věnoval zápisový lístek i dva trestné body (v cíli v Ž.Brodě museli pomocí cinkacích kostek najít dvě stejné dvojice). Trasa vedla k Radoňovicím ke skalám Kvočny, zde opět kontrola plus občerstvení voda se šťávou, pak otevřeným úsekem po silnici Bezděčínem až k Frýdštejnu. Před hradem jsme si sedli na lavičku a rozbalili svačiny. Potkávali jsme putující jako my a užívali si teplého dne tzv. nádherňajse.
Náročná sestupující stezka po Vranovském hřebenu k Malé Skále nám poprvé ukázala slabiny v kloubech či ve vazech.
V cukrárně Pod vyhlídkou (23 km) jsme se dávali dohromady pomocí dortíků, kávy, piva. Zde se naše společné cestování rozdělilo. Holky šly kratší trasu (15km) směrem Líšný, Ž. Brod po žluté, my prošli kolem Žluté plovárny na modrou vedoucí okolo Suchých skal
stoupajíc k obci Prosíčka s výhledem na Krkonoše. Mne se šlo do kopce vcelku v pohodě, vazy se ozývaly při chůzi z kopce. U kamarádky to bylo přesně obráceně. Ve vsi Koberovy (27 km) jsme si příjemně zchladili nohy v potůčku, před stoupáním po červené
Zlaté stezce Českého ráje na Hamštejnský hřeben. Úchvatné rozhledy z luk do vnitrozemí i na hory, mne zaujaly na tolik, že by nebylo od věci tady na těchto místech přespat pod širákem.
V tu chvíli se ozvaly z Brodu turistky z party, dohodli jsme se, ať na nás nečekají, neboť jsme nemohli odhadnout náš cílový čas. Je dobře, že nás aspoň na dálku podpořili. Mé kolenní klouby omezovaly náš pochod čím dál víc a před námi byla poslední kontrola na Kozákově. Do 18 hodiny se dostat do cíle včas, se zdálo nemožné. Na vrcholu, z něhož jsme míjeli turisty spěchajíc do Brodu, se konal menší odpočinek s nohama nahoře, neboť zbývalo ujít jen cca 6 km.
Tato poslední část trasy mne dala zabrat. Čerstvý bych to zvládl jednoduše, teď byly cítit vazy v kolenech. Jarní příroda společně s vydařeným počasím problémy pozitivně nahradila. Do Železného Brodu do cíle DDM Mozaika jsme se dostavili něco kolem 18:50. Obdarovali nás odznakem s diplomem, my se posilnili klobásou s chlebem případně dojedli zásoby. Avizované zpoždění vlaku nám vyhovovalo i přesto, že se postupně navyšovalo do 20 minut.
V pozdním večeru uháněl rychlík s unavenými turisty zpět, aby je za světla dovezl domů. S nohama bez bot opřeni o sedačku jsme přemýšleli o utrpení jak dopadneme příští den pracovní a zda ještě vůbec půjdeme tak dlouhý pochod. Musím poděkovat spoluchodkyni, která ač nemusela, pokořila čtyřicítku ještě jednou bez větších potíží.
