Společný víkend na Tetřevích boudách
Téměř v letním počasí jsme prožili zajímavý víkend na jedné horské chatě v Jizerských horách patřící Lesům ČR a později Ochranářům hor. Větší stavení s několika místnostmi o přibližně deseti lůžkách nám zapůjčili od pátku do neděle. Celkem osm osob a dva navzájem provokující psi pobíhali po oba dny po horách nepřístupnými místy vstříc pomníčkům, přírodním útvarům, polovyschlými mokřady nebo jen tak za míčem na oddálení trudomyslnosti. V sobotu večer si stihli opéct donesené uzeniny, neboť prodej potravin celkově, nebyl zrovna nejblíže. A co si člověk nedonesl na zádech, to neměl. Jak pobyt viděla jedna z nás přepisuji kurzívou zde:
Pátek
Mapa nočního pochodu
Zahájení výstupu- 26.5.2018 v 0.45 hod. Ukončení výstupu (dobytí vrcholového tábora) 26.5.2018 ve 2.30 hod. I. etapa: Základní tábor Ferdinandov 38 – výškový tábor pomník císařovny Alžběty zvané Sissi
Délka – 2750m, z 382 m.n.m. do 642 m.n.m. převýšení 260 m II.etapa: výškový tábor pomník císařovny Alžběty zvané Sissi + vrcholový tábor Tetřeví boudy
Délka – 2134m, z 642 m.n.m. do 904 m.n.m. převýšení 262 m Celkem délka 4884 m, z 382 m.n.m. do 904 m.n.m. převýšení 522 m, za 1 hodinu a 45 minut.
Pátek:
Odjezd sbalena v 17:55 ze zahrady kamaráda z Ferdinandova. Já, on i jeho dcera jedeme na nádraží pro Liberečáky. Dorážíme na Ferďák, na vzorně upravenou zahradu místním údržbářem zahrad a připravenou tabulí pro opékání masa ( které sama nakoupila a naložila ). Liberečtí chtějí vyprovokovat kopanou, ale nemají spoluhráče, dcerka má mého psa Wericha, páč si přála moc moc vzít ho na naši výpravu s sebou (choval se klidně, ovšem když spatřil druhého vrčícího čtyřnožce útočil ze zálohy). Děsně pouští chlupy a tak ho neustále češe a češe. Po gáblíku se všichni se všichni i pes vydáváme autem na ,,noc kostelů“. Wericha přivazujeme k hromosvodu u školy a chvátáme do kláštera, do knihovny kde ve 20:00 zahajuje Jan Heinzl a Dr. Svoboda besedu o historii kostela. Byl přizván i františkán páter Pavel Kejdan z Ruprechtického kostela, který vypráví o historii františkánů.
Občerstvení je pro všechny připravené. V 21.30 jdeme do zákristie s páterem Andršem a pokračujeme zadem přes ambity do baziliky. Účast hojná, v kostele povídání o podivuhodnostech stavby. Pod kopulí čtyři podpěrné sloupy nad každým latinská slova křesťanství –
spravedlnost, síla, mravnost, ??? Páter hraje na zvučné varhany, výklad o tomto hudebním nástroji. Přesouváme se do podzemí mezi hrobky Clam – Galasů a slyšíme vyčerpávající výklad o mrtvých. (Prohlídka klášterních pláten s vyobrazením sv. Františka byla únavná a já myslel, že usnu ve stoje.)Po prohlídce kláštera přišel nakonec hřeb noci – velice poutavé a zajímavé promítání z dob minulých (Promítání dokumentárního filmu společnosti U.F.A z Německa z r.1937 o zdejším okolí ), o Čarostřelci – doprovázeno hudbou z opery ,namluveno německy, přetlumočeno do češtiny). Nečekaně jsme potkali i naši kamarádku H. společně s jejím mužem a mnoho dalších. V 00:45 vyrážíme směr Štolpich a Tetřeví boudy. Krásně svítí měsíc a hvězdy, máme čelovky a pomalu stoupáme. První zastávka je na křižovatce s Raušekovou cestou. Další cíl je místo s tabulkou U Sisi, kde chce nejmladší účastnice přenocovat. Kráčíme
vzhůru po kamenech a statečně držím dcerku kamaráda z Ferdinandova za ruku. Za skálou si na nás posvítil řvoucí strašák. Nepozorovatelně míjíme galerii a docházíme ke druhému mostu nad vodopádem Štolpichu. Cesta ubíhá rychle, i když si ta nejmladší dělá srandu, že už bude spát, ale statečně ťapká dá, zrovna tak i zbytek naší výpravy. Na Tetřeví boudy přicházíme celkem svěží, i když značně zpocení, ale spokojeni s výkonem. Někteří hned zalehli, ale někdo se ještě posilňuje a ve 3:15 už všichni spí ve spacácích. Oba Průvodci spokojeně pochrupují, i když nás M. před chvilkou vítala ve spodním prádle. Noc příjemná, doprovázena R. řezáním. Má kostka soli nezahálí. Weríšek nocuje pod mou postelí – celou cestu běžel s vůdcem volně a držel se nás. Hlídal v noci dveře a Průvodce málem nepustil z nočních pochůzek. M. se předháněla s J., kdo pořeže více polen. Já záchvat smíchu, který byl krocen pohlavky spolunocležníka.
Ráno nás přivítal buzením náš budíček z Liberce, který za námi dorazil v 9h. Naše milá Š., která přijela vlakem do Hejnic v 7.05 a statečně vyrazila za námi do hor. Se psem.
Protože jsem stejně nemohl ráno spát odešel jsem z lůžka v 8h za naším hostitelem, vysvětlil mi, že na chatě je pár, který správcuje objektu. Posléze jsem se se správcem bavil o jejich cestování po Švédsku, v němž půl roku žijí s bicykly najedou cca 5000 km. Z houštin z druhé strany chaty vylézá naše kamarádka, jež si to zkrátila přes les.
Sobota
Mapa sobotní trasy
Tetřeví boudy – Krásná Máří – Ptačí Kupy – Poledník – Sedlo Holubníku – Černá Hora – Vánoční louka a zpět
Délka 12 040 m, převýšení 403 m, z 902 m.n.m. do 1 082 m.n.m.
Sobota:
Start-Tetřeví boudy – Směr-Divá Máří
Po snídani rozhodujeme kudy se půjde. Psi se mezi sebou nechtějí domluvit a vznikají bitky s natrženým uchem našeho provokatéra.
Značka nás vede na Ptačí kupy, míjíme tu, která je vidět z Ferdinandova po značce až ke druhé kupě ( celkem 10 kup).
Vykročíme li mimo značení, je povrch velmi náročný plný houštin po celý den. Na jedné z kup (lezecký terén) najdeme i tabulku tří přátel a hned pod
touto skálou Mützelův obrázek.
Vrchol Ptačích kup 1013 m. Pokračujeme po červené 1,5 km na Holubník 1071m, ležíme na vrcholu, na němž je nový křivý kříž.
V sedle Holubníku svačíme. Pod tímto místem je sedlová louka zcela suchá. Pokračujeme po značce na Černou horu 1085m,
cca v polovině cesty je nalezen kámen v louce – pomník Hanse Simmona – sebevražda studenta,
pak docházíme na Čertův odpočinek. Vracíme se zpět a míjíme Sněžné věžičky.
(Zde se rozdělujeme. Jedna skupina jde nalézt kámen rozmezí a kříž Z. Orcta a druhá se vrací na boudu)
Míříme na Vánoční louku (rašeliniště poněkud vyschlé, nízké kleče, upolíny celé louky). Z této louky míříme vlevo k pramenům Černého potoka, zouvám boty, odpočíváme a chladíme nohy. Jdeme průsekem k Sedlové loučce na sedlo Holubníku, dále směr Holubník přes skaliska po dřevěném chodníku. Míjíme skupinku s několika psy a na viditelné křižovatce odbočujeme vpravo a jdeme úvozem. Mokro, zouvám si boty, jdeme dolů, mírně klesáme přes dost vysoké valy bosi dojdeme
k našim Tetřevím boudám. Dáváme kávičku, chystám věci na zítra. Naše skupina se vrací přes vlhké mokřady, proto se někteří včetně
mne zouváme a putujeme bosky. Příjemné bahýnko nám ochlazuje nožky, spatřujeme louky bílých suchopýrů mezi nimiž lehce
proklouzáváme. Míříc k průseku zažíváme průser, poněvadž průsek zarostl klečí a ještě se přidává příjemný deštík s pleskajícími
kapkami. Díky všemohoucí GPS se prodíráme správně dokonce i širší potok, přes který si kamarádka namočí slabým přeskokem celou levou botu, se také shoduje s mapou. Sestupujeme mokrým svahem přes valy zadržující vodu. Kamarádka to vzdala a jde v ponožkách. Slyšíme hluk, vidíme boudu. Po odpočinku s kávou, přemlouváme dospělé, aby si s námi čutli do meduny pro legraci a rozptýlení. Nakonec sestava Libereckých proti Frýdlantským a spol. zahajuje krátký první mač. Frýdlantští mají schopnou brankářku skákající po míči jako laňka. Těžko se potom vstřelují góly, ale naše mladá zkušenost se přeci jen prosazuje a Liberečtí vítězí 3 : 0. Druhý tým si toto nechce přiznat a
odhaduje výsledek na 6 : 2 pro ně. Jejich střelec z Ferďáku neměl brýle ,tak vítězí aspoň na střely mimo branku. Slaví se narozky naší kamarádky odhadované nejdříve o deset let více, po té vzato zpět uvedená data z nepřesných zdrojů. Náš kamarád z Ferďákova slavil skromně následující den.
Večer táborák, opékáme vuřty, párky, rohlíky a popíjíme vínko. Začali jsme, ale ovocným Birellem – bezový květ s tymiánem
a citrónem. A já popíjím divnou vodu (později upřesněno, že je filtrovaná a zápach není na závadu, což se potvrdilo. Nikdo neonemocněl). Krásná teplá noc nám čtyřem ( já, dcerka, P., J. a Werich) nahrála v návštěvě nedaleké vyhlídky Krásná Máří, na niž již
rodina bivakovala. Noční výhled do širého okolí posetý korálky světel Frýdlantska stál za to. Werich tahal u zábradlí natolik silně, že málem svou paničku svalil ze skály. Fuj to byl pohled ! Po návratu bylo ohniště prázdné jen zdáli slyšeli zvířátka řezání. Naši milí průvodci zvolili spánek ve spacácích pod širákem vedle boudy. Měl jsem jít též...
Neděle
Mapa nedělní trasy
Tetřeví boudy – Kozí stezka – Hütterův kříž – Křížové skály – Ztracený Pánbůh a zpět
Délka – 8 200 m, převýšení 188 m, z 902 m.n.m. do 1 020 m.n.m.
Neděle
Naše ranní ptáče nás celkem šetrně budí cca v 8h, ranní káva voní až k nám do postele, ale nikdo nevnímá. Ráno se byli ti tři opět vykoupat ve studeném potoce, tak asi ten diplom mám pouze za účast. Noc byla náročná hlavně pro A., který celou noc promlaskal, občas se vymrštil do sedu a tiskl můj nos za účelem zastavení chrápání nejen mého, ale daleko více intenzivního silného chlapa, našeho spolunocležníka. Druhé buzení v 8.45 bylo silnějšího charakteru, takže jsme se pomalu hrabali ze spacáků. Já se ovšem nedal.
Naši průvodci už připraveni vyrazit, se s námi rozloučili a vyšli do hor. My posilněni snídaní, následovali naše dva zvířecí divochy a rychlíky po štolpišské silnici na místo ,,Nad Černým vodopádem,, kde na pravé straně se rozkládala rašelinní louka , říká se tam
Na Kotli. Vpravo Pavlova cesta – jdeme po ní jen krátce pak zase vlevo na Kozí stezku. Kozina- místo s umělou nádrží, hledáme tam pomníček Hüttera – cíl nalezen, krásné místo.
Vracíme se na Pavlovu, zkratkou po obnoveném odvodňovacím korytu. Po chvíli
odbočujeme vprav do divokého lesa směr Křížové skály(přírodní kříž vytvořený ve skále). Prodíráme se houštím. Nacházíme je. Nahoře
svačíme, dobrý výhled na Holubník, obě Černé hory. Vracíme se hustým lesem vysokým borůvčím mezi propadlinami. Odnáší to moje
koleno., které se mírně střetlo s kamenem. Zpět po panelce a dáváme se vlevo hledat kříž U Ztraceného Pána Boha. Při prvním mostku
kde protéká potok odbočujeme vpravo podél plného potoka až ke kaskádě. Hledáme krátce A. nachází dřevěný kříž na stromě. Místo kde se modlili pocestní. Dle starých map tudy procházela cesta. Vracíme se zpět na Tetřevky, kde na nás čekají sbalené batohy.Ještě si dáme siestu s kávičkou a dobrotami(zbytky).
Objevujeme umývárku s vanou asi pro skautský tábor. Vyrážíme asi ve 14.30 Štolpichem směr Ferdinandov a Hejnice. Připomínáme si za deního světla naše noční putování.
Trasa sestupu
Tetřeví boudy – Ferdinandov
Délka – 4884 m, přenížení 522 m, z 904 m do 382 m.
Po rozloučení s přáteli na okraji Ferdinandova přicházíme do Hejnic do cukrárny, v níž si za odměnu za zvládnutí víkendu bez úrazu dáváme sladké dortíky. Je jen zvláštní, že se na mne během třech dní nepřisálo ani jedno klíště ač se procházelo křovinami, borůvčím. Možná je odpudila divná voda nebo si dali oddych, nevím. Toho si musím vážit. Nicméně proces sžívání obou chlapů/horalů se nezdařil. Toho se musím vyvarovat…
