Na Sloních kamenech

Pro první březnovou neděli se zataženou oblohou jsme zvolili (pět dospělých, jedno dítě a pes) příjemnou procházku na Bílé kameny zvané Sloní nedaleko obce Jitrava. Ovšem nástup do odpoledního autobusu nezačal nejlépe, když řidič nechtěl vpustit dál naši spolubojovnici za domácí zvířata kvůli jejímu psovi. Do dopravního prostředku totiž již jeden nastoupil a podle nových předpisů od podzimu 2018 není možné mít na palubě dva psy (chudák cestující se psem nastupující během cesty). Na to naše velitelka vystartovala a vyhrožovala šoférovi, že tedy vystoupíme a ať vrátí peníze. Chlap zamumlal něco o čase a na nátlak naší kamarádky, že jsme zde čekali jako první, ustoupil a nařídil ji sednout si na sedadla hned za ním.  Po výstupu z vozidla se rozhodlo o dalším směřování výletu dlouhého cca 7 km na vlakovou zastávku v Rynolticích.

Sloní stádo před námi neustupovalo ba ani se nerozprchlo před dvounožci na procházce. Jako pověstní

skřítkové jsme lezli po oblých balvanech, které jsme kdysi navštívili.

Tentokráte parta pokračovala stoupáním po červené na Vysoký vrch mezi skalisky po pěšince Kozích

hřbetů k Hornímu Sedlu,

u něhož čekali naši věrní přátelé jedoucí ze skautského tábora. Vyměnili jsme si zážitky dne, podívali se

na mapu jak dál a po modré jsme dokráčeli k obci Černá Louže, u níž jsme zjistili opravdu malou zamrzlou louži poblíž silnice. Je docela možné, že sucha z loňska proměnili tento rybník v malou tůňku. V Rynolticích jsme se zastavili na hodinku v sympatické restauraci Nikola. Hovězí vývar i vrabec s knedlíky se povedli, s nápoji jsem také nezaznamenal žádné problémy jen odměřit čas na vlakovou zastávku stalo se složitější. Na zastávce jsme procházku zakončili za tmy, houpáním na známé lavičce – houpačce, čekajíc na zpožděný osobák z Lípy. Video zde.