
Na výletě v Lužických horách kolem Prysku
Za deštivého sobotního počasí vyjížděla ráno trojice i se psem autem do lidem zapomenutých Lužických hor do oblasti obce Kytlice přesněji ke vsi Prysk. Zaparkované auto pod skalním ostrohem,

který ti dobrodruzi dostatečně prozkoumali a zjistili, že se na něm kdysi tyčil hrad Pustý zámek – Fredevald, ani ještě netušilo za jak


dlouho se tato partička z okruhu vrátí. Počasí se umoudřilo, ba zvolna se vyjasňovalo díky čerstvému větříku. Nejdříve jsme hledali modrou značku na mapě přerušovanou, v terénu neviditelnou. Po vyšlápnutí na sedlo k rozcestníku se zvolila modrá trasa s cyklostezkou Kamzičí stezka. Částečně se trasy prolínaly. Při chůzi si nešlo nevšimnout častých bobků od vysoké zvěře, všude kde jsme kráčeli.. Dokonce jsme spatřili stádo jelena s laněmi. Ocitly jsme se na vrcholu Středního vrchu z něhož byl uchvacující výhled



na okolní sopečné kopce např. Zlatý vrch, Jedlová, Klíč, Růžovský vrch. Studený vítr nás vyhnal do údolí do obce Prysk.


Kolem samá zrenovovaná roubenka, mnoho nervních vyšších plemen psů za vratkými plůtky, ovšem žádná živá duše. Prohlédli jsme si zdánlivě čerstvě natřenou zvonici s kostelem,

naproti přes silnici, se nacházel oplocený rekreační areál s bazénem a bohužel se zavřenou hospodou. Napadlo nás sem zajet na kole v letních měsících, to by parta koukala. Vykročili jsme po schodech k vyhlídkovému místu s altánkem,

v němž jsme se nasvačili. Další zastávku tvořilo skalní divadlo v mohutném žulovém lomu.

Já se těšil na prozkoumání jeskyně Lipka zbytku podzemního lomu po těžbě písku. Jeskyně hluboká 2m a široká 16m byla zavalená. Že bych měl s sebou lano zbytečně???

Postupně jsme se vraceli menším okruhem do Dolního Prysku lesem se skalními útvary až na místní hřbitov. O náhrobky se zde starali, jevily se nově, avšak data úmrtí sahala vesměs do minulého století. Z obce vedla cesta vzhůru mezi staletými buky k další jeskyni Riedlově, která se nachází nad údolím Pryského potoka.

Vchod byl kvůli netopýrům zamřížován. Členitá jeskyně se rozléhá do 50m délky a v nejširším místě má 36m. Lano opět zbytečně!!! Příště beru pilku na železo nebo paklíč…


Okruh se uzavřel, když jsme došli na původní rozcestí. Počasí se temně mračilo na výletníky. Seběhlo se do údolí říčky Kamenice, která se vine podél železniční tratě a nastal zlatý hřeb dne. Pokračujeme v otužování. Vyhlídlo se dostupné místo s písčitým dnem u železničního můstku, rychle jsme si navlékli plavky a aspoň zkusili potopit tělo po krk. Tekoucí ledová voda nám masírovala

končetiny. Vyskočili jsme na břeh a ještě jednou hup do vody, aby se prokrvilo řádně svalstvo z obou stran, převléknout se, no a kamarád za chvilku startoval poblíž zaparkovaný vůz k odjezdu domů.
Celkem mírný 12 km výlet za nedeštivého počasí se vydařil i s otužileckým bonbónkem. To budou RUMA koukat ! Naše putování na videu zde.

