Letní dovolená na kole hradeckými lesy až ke hradu Potštejn
Trasa : Hradec Králové – Rybník Výskyt – Běleč – Krňovice – Třebechovice – Štěpánovsko – Žďárský rybník – Borohrádek – Plchůvky – Čertův dub/Zítkov – Choceň – Čičová – Kostelec n/Orlicí – Častolovice – Vrbice – Potštejn – Doudleby – Kostelec n/ Orlicí – Týniště n/Orlicí – Bělečko – Rybník Výskyt – Hradec Králové = cca 180 km.
Původní plán červencové dovolené nám zhatilo nevyzpytatelné počasí a vysoké ceny kánoí na Nise, proto se vymyslel náhradní sedmidenní cyklovýlet po východních Čechách. Za jasného rána se nás sešlo na nádraží devět z toho tři děti. Kola plně naložená spacáky, stany, potravinami a dalšími věcmi se jen s velkou námahou nakládala do zadního vlaku rychlíku Liberec – Pardubice. I když si ČD maluje obrázky s koly na vagónech náš počet zřejmě zaskočil i průvodčího, jenž nás po dohodě nechal okupovat poslední oddíl vozu.
Po dvou hodinách strávených ve vlaku jsme urychleně vystupovali z kupé na nádraží v Hradci Králové. Prvním kulturním zážitkem se stalo obří vodní akvárium z povodí řeky Amazonky zastoupené rybami druhu Piraňa
a ostatními dravci žijící v latinské Americe. Po prvním obědě se rozhodlo o trase do místních hlubokých lesů.
Jenže na stezce k historickému centru se objevil první defekt. Podivně jsem píchnul zadní kolo. Výměna tří duší a po té objevení postranní díry na plášti mi vystavilo na delší dobu stopku putování po vlastech českých. Na štěstí bylo v pondělí všude otevřeno a najít servis kol v Hradci nebyl problém. Ostatní čekali v parku nebo hráli bago.
Potíž, ale nastala s výměnou kola. Nejdříve celý ráfek s výpletem, 6tikolečkem, duší i pláštěm pak obě brzdy, přehazovačku, řetěz, lanka. Celkem i s prací za 3200 kč. To všechno za to, že jsem si doma nevyměnil plášť za nový. Aspoň mám zase na čas pokoj, doufám. Po tomto nepříjemném intermezzu jsme zamířili ke kraji města za sestřenkou do Lídlu. Sice již neseděla za kasou, ale my aspoň doplnili zásoby. Rozhovor kam dál zaslechl místní cyklista a poradil k rybníku Výskyt. Času jsme neměli nazbyt, proto se skupina vypravila hradeckými lesy po rovných cyklostezkách hledat rybník.
Zhruba po hodině se před námi objevil romantický pohled na vodní hladinu s molem i nedalekým altánkem s krbem.
V lese stál i suchý záchod a na místní verandě malé chatky si ustlala část naší výpravy. Nad ohněm se opekly uzeniny,
po nichž všichni ulehli ke spánku. Děti s rodiči spaly na lavicích pod střechou altánku. Nutno připomenout nižší noční teploty okolo 7 stupňů, ovšem kdo měl teplý spacák nemusel naříkat.
Ranní probuzení se vydařilo, snídaně na stole na molu rybníka připravilo naše ranní ptáče,
které první probudily sluneční paprsky a zima.
Po snídani se rozhodlo podívat se na ranč v Bělečku. Během jízdy jsme potkávali vyřezané postavičky Pohádkové cesty.
Tu jsme celou projeli až při zpáteční cestě domů.
Na ranči jsme četli na dveřích otevírací hodiny čt-ne tudíž zavřeno. Chtěli jsme doplnit potraviny a vodu, dalším cílem se stal Běleč nad Orlicí. Zde dopoledne zavřeno. Mne se navíc lesními cestami začaly trhat popruhy batohů na kole. Zafixovaly se pomocí gumocuků. Krásný teplý den nám vyhovoval, neboť se cestovalo hlubokými lesy. Abychom poznali zdejší kraj, naplánovali jsme si různé kulturní zastávky. Bělečský mlýn, skanzen v Krňovicích, ve kterých jsme obědvali
Penny v Třebechovicích, kde se nakoupily potraviny a jelo se směr meandry Tiché Orlice. Navštívilo se území patřící Štěpánovcům – docela rozsáhlé oblasti – od něhož se ujel malý kousek do Žďáru nad Orlicí. V obci v restauraci na terase se dohodlo přenocování u nedalekého rybníka. Část skupiny jela na průzkum , aby se připravilo přespání pod stany poprvé a jak se později ukázalo naposled.
Děti se k večeru vykoupali v teplém bahnivém rybníce,
v němž se dalo jakž takž plavat. Protože nastala teplá noc, stany byly opravdu potřeba jen jako ochrana proti komárům.
Jenže není stan jako stan, kdo si koupil jednoplášťový úzký ten ráno pochopil, že ho nejspíš kvůli nedostatkům ihned v marketu vrátí a vybere si raději spát pod širákem. Středeční den se slunce opět ukázalo na obloze v tom lepším světle a hřálo dost.
Kolo nám pomáhalo alespoň se ochlazovat pohybujícím se vzduchem. Dnešní hypotetický plán se sestavoval z návštěvy měst podél řeky Tiché Orlice a mnou zamýšlená návštěva míst mého dětství- obce Sruby. V Borohrádku jsme doplnili zásoby, které vystačili na další putování tímto malebným krajem.
Stále rovinný ráz otevřené krajiny se počal měnit v podorlickou vrchovinu, o to více jsme se kochali okolím. Jeden náš, zřejmě hladový, člen jedoucí kus před námi na chvilku zabloudil. Naštěstí se vrátil a dohnal nás u hřbitova padlých ve sv. válkách u Čermné n/O.
Třetí den energie ubývalo a já přemýšlel jak jim ukázat prostředí mého nejen prázdninového dětství. Nejlepší variantou byl návrh rozdělení. Část party jela přímo do Chocně, kde by u oběda počkali na druhou ,,silnější ,, půlku.
Dvě děti a rodiče si vyšlápli kopec na Újezd u Chocně, z něhož jsme se lesní cyklostezkou blížili na rozcestí mé oblíbené vsi.
Pod tíhou času, zbytku sil i jiných argumentů jsem musel tuto krásnou myšlenku návštěvy vzpomínek míst z dětství opustit. Uvědomuji si jak jsme byli blízko, tak blízko, přesto jsem rozhodl změnit kurs na valy tvrze Zítkov nad Chocní.
Později mě to mrzelo, ale nebylo zbytí. Paradoxem zůstává, že za pár hodin na to mi napsala sms má teta o zrušení pobytu její dovolené. Přijela tedy na chalupu do 2 km vzdálené obce od nás.
Na bývalém hradě jsme vyvěsili vlajku Party Hic.
Silnicí – Formankou jsme se dostali přímo do Chocně na oběd k restauraci u řeky. Prognózy počasí nevěštili nic dobrého a parný den se zčásti zatahoval. Měl jsem připravenou druhou možnost návštěvy na přenocování – na zahradě u sestřenky v Kostelci nad Orlicí. 14 km navíc však pro některé členy bylo moc. Děti však si přály vidět malá roztomilá koťátka britky, což rozhodlo při rozdělení party.
Černým lesem se mnou v čele, jsme se dopravili zdárně k sestřence. Ostatní nakonec také šťastně dorazili s hodinovým zpožděním. Jak se k tomu odhodlali, nevím.
Paní domácí nám nabídla přespání v bytě, což všichni s radostí přijali. Všechno by probíhalo vcelku hladce. Někteří si stále nedokážou uhlídat své démony, stále se učí je chytit a v partě to pak vře…
Čtvrtek byl dnem relativního odpočinku od kola. Návštěva obory se zvěřincem v Častolovicích se všem náramně líbila.
Polojasné počasí nám dopřálo pěší výlet na celé dopoledne i část odpoledne,
které jsme využili na nákup potravin před státními svátky.
Rozloučení s mými příbuznými nastalo k večeru, kdy většina hlasovala pro ,, méně ,, náročnější trasu na rozhlednu Vrbici.
Strejda nás doprovodil na kole pod rozhlednu vzdálenou asi 5 km od bydliště.
Překrásný pohled z ocelové věže na pohoří Orlických hor, vzdálených Jeseníků i dalších významných míst Čech a zazvonění na zvon,
nám byl odměnou za trpělivé putování do zdejších okouzlujících končin. Oddychový fotbálek pod věží se také vyvedl, všichni spokojeně přikyvovali vybrané oblasti pro další podširácké přespání.
Noční karban pak podtrhl celkovou pohodovou atmosféru. Páteční mlhavé ráno si pamatovali jen ti nejčilejší.
Skvěle připravená káva či čaj dodal nových sil
na putování do poslední zastávky obce Potštejn.
Zámek na Potštejně pořádal o svátcích noční divadelní prohlídky, na něž jsme se na 23 hodinu objednali.
Procházka na hrad dětem náramně prospěla,
zkrátilo se čekání na vstup na noční prohlídku.
Nutno připomenout, že jsme odpoledne zažili první dešťový slejvák, ten nás nerozhodil a stal se příjemným zpestřením dovolené. Kola nám dovolili schovat v zámecké místnosti, přesto jsme si je museli večer převzít z důvodu uzavření hlavní brány. Tajemná prohlídka zámku se uskutečnila po 23 hodině hraným představením počínajícím knězem v kápi před kostelem a pokračující v budově potštejnského zámku. Hra se týkala lidských slabostí – hříchů – v podobě hraných nasvícených obrazů v jednotlivých místnostech. Noc jsme přespali na verandě budov lékařských ordinací.
Nadešla sobota, část členů naší party odjela ráno vlakem domů z důvodu pracovního vytížení v neděli. Cestu zpět trasou na Jaroměř jsme museli změnit, protože nezbývalo dostatek sil a zbytečně se trápit nemělo význam. Malé holky ( a jeden kluk ) statečně šlapaly
poklidnou klikatou cyklostezkou
z Potštejna přes Doudleby, Kostelec nad Orlicí, Týniště nad Orlicí, Albrechtice,
Suché Břehy ( zde jsme se trošku zamotali ) až po červené na náš známý rybník Výskyt. Po kratším odpočinku jsme s děvčaty ještě najezdily o 10 km navíc, aby si prohlédla ranč v Bělečku.
Zvířata se zdála zanedbaná snad byla z útulku, kdo ví.
Za výdrž, po celý týden se holčiny povozily na ponících.
Poslední spaní pod širákem tedy pod altánkem s ohništěm při vyprávění tajemného příběhu všichni sladce usnuli únavou po dlouhém trmácení cca 40 km. Jen já jsem dumal nad slíbenou noční bojovkou pro děti, kteří ji v týdnu stále vyžadovaly. Zase jsem je nevzbudil. Vlahá noc s posetou oblohou třpytivých hvězdiček při neustálém komářím bzukotu, zavdala vzpomínání na zážitky předešlých dní…
Snědení posledních zásob jídel,
sbalení věcí a následná jízda lesy na Hradec Králové, jímž jsme bez zaváhání projeli na hlavní nádraží včas. Ohromně se nám ulevilo, když se kola do rychlíku Pardubice – Liberec v čase 9:26 umístila všechna. Bohužel i mezi sedadla.
Nebylo prostě místo.
A pak jsme odpočívali celé dvě hodiny a půl až do Liberce.
Klobouk dolů před těmi co jeli tak dlouhou trasu poprvé. Určitě si ji v dobrém budou navždy pamatovat.
