Hledání Malíkova pomníku
Co se píše na netu :
MALIKŮV KŘÍŽ
V posledních desetiletích 19. století řádily na západě hor v okolí Vysokého Dětřichova a Albrechtic nevídaným způsobem pytlácké bandy. Polesný Málek, či Malek nebo Malik (v novinách i vlastivědách bylo jméno různě komoleno, ale on sám se podepisoval Malik) z Dětřichova jich dostal několik za mříže a jednoho pytláka v lese postřelil. Na Velikonoce 1870 dostal anonymní dopis, ve kterém mu neznámý vyhrožoval, že „nepřestane-li honit chudáky, umře v lese jako pes, a je-li mu rodina milá, ať obrátí“. Polesný, přestože měl čtyři malé děti, neobrátil a na svou poctivost a služební horlivost doplatil životem.
(citace z knihy : M.Nevrlý – Kniha o Jizerských horách)
Prožili jsme dva nezvykle teplé měsíce, kdy i v Liberci se teplota pohybovala těsně pod 40 stupňů Celsia ve stínu, člověk nemohl ani v noci zamhouřit oči, natož usnout. Po dešti dychtící příroda sténala pod tlakem sálavého horka, v lesích vyschly potoky, potůčky a naopak z řek se stávaly nehybné čůrky vody těžce si klestící cestu daleko k moři.
V tento čas se nedalo cestovat, navíc probíhaly prázdniny a dovolené, proto jsem nadšeně uvítal akci z kraje září jednoho Spolku na výlet západními Jizerkami kolem tajemných pomníčků až do Frýdlantu. V září, kdy teploty se rázem proměnily v podzimní, ovšem přijatelné, se díky nemoci, rozhodlo společenství odložit výlet na později. V naší partě se přihlásila pouze jedna osoba, ostatní prohlásili na tradičním zahajovacím večírku školního roku, že ráno budou raději spát.
Já se rozhodl najít alespoň jeden pomník na této trase. A tak se dva hledači tajemství starých časů ( plus pes ) vydali v sobotu za chladného proměnlivého počasí do západních Jizerek k nedalekému Špičáku. Přes sedlo jsme se přehoupli celkem svižně. V údolí se nahlédlo do starého bunkru řady ŘOP a pokračovalo ke Geologické stezce.

Vznikla k poučení těžby lámání kamene ležící na pevném podloží Jizerek s okolím . U nás se nachází nejznámější hornina Jizerská žula, dále jsme poznali jak vypadá Rula, Rumburská žula, Svor a jiné další horniny vzniklé ještě dávno než jsme se narodili. Odtud se vykročilo rázným krokem po krásné nové asfaltce mířící k Dětřichovu. Díky mapě a GPS v mobilu se mohlo hledat lehčeji, ale mapy.cz jak jsem se již dříve přesvědčil neuvádí přesně ani jeden památkový útvar. Hledání začalo u pomníku spálené hájovny, odkud nás vyhnali sršni bydlící nad pomníčkem.

Prolézání křovin křížem krážem nenalézalo kýženého výsledku památky, nýbrž několika žlutých klouzků do polévky. Navigační foto z webu ukazovalo nepřesně. Odpočinuli jsme si a posilnili.
Došli jsme k názoru, že musíme jít jiným směrem a pak zvětšit akční rádius . Na chvilku jsem hledal místo pomníku mobil, jenž ležel na místě svačiny. Přesunuli jsme se asi o sto metrů a plošně hledali. Nakonec se po víc jak hodině ohrádka s pomníčkem Malíka našla.

Radostně jsme nový úlovek fotili . Do Frýdlantu na vlak se doputovalo opuštěným krajem vesnicí Větrov, kde opravdu neustále dul slabý větřík.

Z vlaku, který nikam nejel jsme přestoupili do právě přijíždějícího z Černous. Nevím, kde lidi berou informace a pak blbnou další…
Výlet se vydařil, tak náramně, že jsem doma vytahoval malá klíšťata jako vzpomínky na hajného Malíka. Celkem se ušlo cca 18 km.






