Mezi skalami v Českém Ráji
Sobotní výlet se konal v hojném počtu čítajícím 13 osob plus pes.
Počasí jarně tentokrát vůbec nevypadalo. Předpověď slibovala odpoledne déšť a teplotu kolem 12 stupňů maximálně. Členy jsme postupně nabírali po zastávkách vlakem.

Cílem se stala zastávka Sedmihorky, z níž jsme se vydali po modré,

pak po zelené směrem k pískovcové skále Osudová , na které jsme si vyzkoušeli ( tři sportovní jedinci ) obyčejné lezení ( do výšky 3 metry) lanem. Po úspěšném vyfotografování
jsme dále zdolali úzký průlez ,
……..někomu to dalo opravdu zabrat……….
myší díru, až k zámku Hrubá Skála
Občerstvení zavdalo zdržení asi půl hodinky. Venku zima a lavičky byly nevyhřívané.
Naše trasa směřovala zpět k Adamovu loži.

Ještě než jsme k němu došli rozpoutala se mezi skalami prudká šišková bitva.
Všichni přežili. U rozcestí nad ložem se naskytla podivuhodná podívaná, kdy členi Party rozptylovali závodníky na kolech všech typů, závodící při sjezdu do levotočivé zatáčky, aby se dozvěděli kde je vlastně cíl jejich Author cupu . Branžež – zněla odpověď.
Pokračovali jsme po žluté nad údolím skal na různé vyhlídky s dalekým rozhledem

až k Symbolickému hřbitovu horolezců z celého světa.

U jedné skály jsme si vyzkoušeli jaké to je rozhlížet se z vrchu na nížiny. Pravda, výška necelé čtyři metry nad zemí nezdá se moc,

ovšem výsledek stál za to. Všichni spokojení ze zážitku, snažili si zachovat dobrou náladu. Jedna rodina se odtrhla již dříve při pohledu pomalého postupu dopředu. My skalní jsme si toho nevšímali, neboť jsme na procházce, ne ? Nuže cesta se stočila k pramenům,
kde se přidala modrá značka a potom osudové rozcestí nad rybníkem. Zde se rozhodlo spatřit Janovu vyhlídku. Někteří sice protestovali, vyhrožovali, ale většina zvolila delší hezčí trasu. Dobře jim tak, říkali si opozičníci a měli recht.

Dokonalá stezka se začala klikatit a všelijak nebezpečně stoupat.
Aby se návštěvníkům skal vycházelo do kopce snáze, postavili zde ocelové schodiště přímo ke skalním masívům.

Opět jsme si užívali úzkých průlezů a stoupali výše.

Nechtěl bych tu popisovat ty výrazy ve tváři některých účastníků, ovšem dobře jim tak ! Odměnou nám byly úchvatné rozhledy na Kozákovský vrch a okolí.

Pak už hladoví cestovatelé spěchali k Valdštejnu do Hospůdky U Hradu na polévku – zelňačku a tak….

Obloha se začala mračit, čímž naznačovala, že meteorologové se nespletli. Po rychlém sestupu do Turnova na zastávku Turnov – město jsme se dotrmáceli již za mírného mrholení. Celá hodina na zastávce se některým hodila k hrám s míčem nebo ke hře Cukrkávalimonádačajrumbum !!!

Skromná délka trasy čítala cca 10 km za 8,5 hodiny.
























