Česká historie na německém hradě Oybin
Povedený prosluněný teplý víkend se tentokrát vyvedl dokonale. Už v 8 hodin vyhlížela skupinka 10 členů party příjezd příhraničního vlaku,
aby si splnila sen návštěvy rozlehlého hradu s klášterem.
Zde něco info z netu :
Oybin (česky Ojivín či Ojvín) je lázeňské a výletní městečko na jihovýchodě Saska, v okrese Zhořelec, poblíž hranic s Českou republikou. Městečku dominuje mohutná pískovcová stolová hora s ruinami stenomenného hradu a kláštera. První zmínky o hradu jsou z počátku 13. století. Žitavsko dlouhá léta patřilo rodu Ronovců. Roku 1290 se zde připomíná v listinách Čeněk z Ojvína, až v roce 1319 Jindřich z Lipé pocházející z tohoto rodu, celé území včetně hradu Ojvín předal králi Janu Lucemburskému výměnou za území na Moravě. V 14. století nechal hrad výrazně přestavět jeho syn, král Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným sídlem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl později vybudován klášter Celestýnů. Hrad měl strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice. Ze staveb z doby Karla IV. se dochovala část císařské oratoře – kaple sv. Václava a chrám celestýnského konventu. V roce 1429 odolal i útoku husitů.
Když jsme vystoupili na nádraží v Žitavě z přeplněného Trilexu, přesunuli jsme se na nedaleký peron ve směru na Kurort Oybin.
Čekala nás tu parní lokomotiva s historickými vagóny mezi nimiž i jeden bez střechy.
Krásný dojem z otevřené prostoru kazil pouze popel padající z kouře dýmajícího parostroje.
Video : Parní lokomotiva
Z konečné v Lázních Oybin jsme se vypravili do cíle dnešního výletu
na hrad a klášter Oybin postavené na stolové hoře.
Vstupné dospělý 6 Eur a dítě za polovic plus rodinné vstupné 15 Eur. Zřícenina s několika zákoutími
a rozhlednou v koruně věže nás učarovala.
Všechny okruhy jsme prošli,
všechno nafotili několikrát
a spokojeni za téměř čtyři hodiny
samostatné prohlídky dle plánku v češtině jsme se vraceli do podhradí lázní.
Občerstvení u stánku osvěžilo a další pokračování výpravy do okolních skal bylo zamítnuto. Houfy turistů se nahrnuly do vagónů a my měli co dělat, abychom se vzájemně neztratili . Přestup v Bertsdorfu na druhou kolej na Žitavu naftové lokomotivy – úzkokolejky
nás přeci jen rozdělil. Většina se natlačila do přepravního vagónu zřejmě pro kola a využila vnějšího ochozu pro příjemný pokoukání za jízdy mašiny.
V Žitavě nám zbylo několik minut na procházku . Ostrý výstup německého nádražáka, kdy nás křikem upozorňoval na zákaz vstupu na koleje našeho fotografa při skupinové fotce s modrou cedulí Zittau, se všem zdál přehnaný.
