Za Cinibulkou

17.8.  Už si nepamatuji, proč jsme vyrazili na výlet až odpoledne, ale určitě v tom měli prsty Hníčata.

Vymyslet nenáročnou trasu pro náročné „turisty“ tak, aby se zabavilo i samotné děcko, mi zabralo

minimálně 2 hodiny serfování po mapě. Už předem jsem hledala skály, skalní prolejzačky..

(a to jsem netušila, že bude i kočárek)  Vyhrál Cinibulka.

Pěší trasa počala se v Romanově u Mšena, kam jsme dojeli auty.

Boj s překážkami začal hned, co jsme opustili silnici a vlezli do lesa. Děda statečně bojoval s kořeny, div,

že nevytrousil dítě z kočárku. Trošku jsem se orosila, když stezka začala prudce stoupat mezi stromy

do skal. No co..kočár jde složit, dítě do ruky…. Naštěstí se našlo pár dobrovolníků (většina),

kteří to vzali lesní pěšinkou ke křižovatce, kde jsme se potom všichni sešli.

Zbytek si prolezl Prolezovačky, část krásné Cinibulkovy stezky.

 

Shledání u rozcestníku Kačina

Zasloužený odpočinek v hospůdce Romanov. (Však už jsme ušli 500m k rozcestníku a zpět)

Druhá část výletu vedla údolím Debř po modré. Kolem dvou jeskyň, minihrádku Kokořínku,…

přírodního divadla, památníku Jana Husa,…

Výletík jsme ukončili u hospůdky Romanov, kde stála naše zaparkovaná auta.

Opětovnému posezení v příjemném prostředí jsme se neubránili, vše završili dvěma

zelenýma panďulákama, já si zahrála i fotbal a rozjeli se domů…..

Tímto posíláme pozdravy těm, co si jezdí po jiných srazech a nebo se courají někde u Chocně!