Strašidla na zámku Frýdlant

Na říjnový státní svátek v sobotu se početná skupina lidí, kam jsme byli přizváni i my, setkala odpoledne na zahradě u Jirky ve Ferdinandově. Téma Dušičky – Haloween a návštěva zámku ve Frýdlantě v pozdních hodinách, na němž v tento čas straší, se nám zdála výzvou stejně jako minule. Nově mezi nás přišla Lenka z Moravy, výletující nějaký čas s naší bandou, ovšem já ji naživo spatřil až teď.
Starší děti z dospělými děvčaty a Vladimírem, zasedly na lavici před oranžové dýně, na nichž měly ukázat své umělecké vlohy.

Strašidelné tváře se rodily z rukou šikovných umělců při nočním osvětlení před plápolajícím ohněm.

Zhotovené skvosty spočinuly na hrobovém zátiší na potemnělé zahradě.

Na návštěvu zámku se rozjelo pár aut na objednanou 21 hodinu. Třemi auty jsme se rozjeli na strašidelnou šou. Ač řídil Vládík jako první dojeli jako poslední. Jooo ty zkratky…
12 osob se těšilo na průchod temnými chodbami se strašidly v zákoutí.

Ani nevím jak, ale na začátku akce jsem se najednou ocitl první před vchodem do komnat, což mi vůbec neudělalo radost. Představoval jsem si, že zažiju řev našich děvčat, a ne, že já budu první obětí. Nuže vydal jsem se za podivnou postavou, která mne vybídla vpřed. Řekl jsem si kudy. Vpravo nebo vlevo. Nějak jsem ve tmě nerozeznal co ukazuje a tak jsem odbočil vpravo. Najednou praskl provázek s kuličkami skákající po zemi. Hmmm, dokonalé, kvitoval jsem vymyšlenou překážku stoupajíc po schodech ke dveřím. Postava však nesouhlasně se vrtěla až mi došlo, že jsem zvolil špatný směr. Aha, roztrhl jsem zákaz nevstupování, ajaj. Poslušně jsem se vrátil na výchozí bod a tentokráte odbočil vlevo. Nyní již trasa byla osvícena malými svíčkami určujícími kudy jít.

Nějaká postava se zjevila u židle na níž mi doporučila sednout. Tak jo. Po usazení jsem cítil, vyzouvání boty s ohmatáním kotníku. To mne vůbec nezvedlo ze židle, jen jsem uvažoval, co bude s druhou botou ? Nicméně jsem pokračoval v temné chodbě na jejímž konci se ozývali jakési křiky strašidel. Ne, to byly ženské za mnou, ujistil jsem se. Po pár prohlídkách středověkých místností jsem v pořádku došel do cíle. Za chvilku přišla Petra, děvčata, atd. V kuchyni nám služka nabídla čerstvé chutné koláčky, mňam. Abychom zamotali místním hlavu nechali jsme se vést Štěpánem, který šel přímo za nosem přes spižírnu, sklepy a konec. Teprve nyní jsme zjistili překročení bludného balvanu a vraceli se zpět. Spatřil nás kuchař a moc se divil odkud jsme se vlastně vyloupli? Za svitu měsíce jsme taktéž nakoukli do komnat zámku a na ochozy věže

i prošli se po hradbách Frýdlantu. Rozloučili jsme se a Klárkou v kufru dojeli domů, do Ferdinandova.