Bledule od Bobří soutěsky

Velikonoční sváteční pátek se nás na vlakovém nádraží za oblačného chladného počasí sešlo malinko. Čtyři členové ( z toho jedno dítě ) a pes se rozhodli navštívit údolí Bobří soutěsky nedaleko obce Kravaře.

Cesta po zelené zn. vedla zprvu po silnici I. třídy, aby se pak záhy stáhla do pozvolného stoupání lesem k Bobřímu potoku. Vůbec jsme se nenudili a hráli slovní hry.

A tak jsme najednou stáli na lávce vedoucí údolím, kde kdysi před x lety proudila o dost širší řeka, jež vymlela dnešní kamenné koryto . Procházet po stezce vedoucí po strmém svahu plném kamení a popadaných stromů ze současné doby, není žádná legrace.

Přesto atmosféra připomínající léta pravěká zdála se býti skutečnou.

Žádného človíčka jsme nepotkali ba naopak našli jsme rozlehlé trsy bledulí i jiných jarních květin,

toužících se předvést v plné kráse.

 

Nádherný nevelký vodopád ,u něhož jsme se posilnili,

strmé skály po obou březích potoka, to vše doplňovalo příjemný zážitek za stále oblačného počasí. Na konci soutěsky přicházeli další návštěvníci pokochat se kobercem bledulí.

               

My jsme pokračovali přes obec Velkou Javorskou na dřevěnou rozhlednu Strážný vrch.

Kdyby bylo jasné počasí, rozhled musel být úžasný. Nyní  se v dálce rýsovaly obrysy kopců a pohoří. Nejtěžší a psychicky náročná trasa na zastávku v Horní Polici nás teprve čekala. Mezi opuštěnými loukami se putovalo celkem v pohodě, avšak  jak se zašlo do lesa na zdejšími zemědělci znečištěnými cestami od bahna

připomínalo to spíše na čerstvé jarní brázdy pro brambory než pro chůzi pro lidi.

Sice tato trasa nebyla značená, za to nejkratší a přímo za nosem do městečka. Nakonec se povedlo dojít celkem v klidu se 40 minutovým náskokem na vlak na zastávku.  Ať jsem dělal všechno možný, dítě ve vlaku ne a ne si dáchnout. Trasu dlouhou cca 17 km jsme ušli za 5,5 hodiny.