Vánoční louka se zpěvy a tanci

Tradiční výstup na Vánoční louku se konal na Mikuláše s menším množstvím poutníků než bývalo zvykem. Brzký termín se všem nehodil, některé zaskočila choroba, jiní měli osobní plány, proto nás do hor vyrazilo v počtu jedné ruky.

Po klasickém vítacím kolečku s ochutnávkou na parkovišti, na nějž se Liberečáci dostavili první, krom Marty, jsme se vydali po suché cestě vzhůru za zataženého počasí. To nás uvítalo při příjezdu do Hejnic slunečným počasím, nyní se mračna přetahovala s mlhavým kotoučem slunce přinášejíc chlad. V 11 hodin jsme u Sisi přístřešku odpočívali s kvalitní domácí nabídkou všelijakého cukroví, ryby- bábovky či vaječného likéru a kávovým rumem.

A stoupali jsme výše. Sněhu pomalu přibývalo, nebezpečné kluzko mezi kameny ohrožovalo naše nadšení z výletu za Ježíškem.

Na mostě u Maiwalda namrzlá sněhová pokrývka stala se souvislejší, ale nad mostem nad Štolpišským vodopádem

se člověk blížil brouzdáním ve třech centimetrech sněhu. Dlouhá Štolpišská silnice na Žďárek tvořená jednou běžeckou stopou, která sloužila o minulém víkendu, teď osiřela a byla vděčná za poutníky, jíž ji míjeli.

Z rozcestí se již šlapalo za sebou po jednom. Chlapi vpředu při chůzi mlčky rozjímali, načež se vzadu ozývalo neustálé ženské švitoření Šárky s Klárou.  Věděli jsme, že nás dojde Jiřina, proto se v sedle Holubníku v útulně parta déle rozseděla s jídlem na stole.

Plachtový závěs místo dveří spolehlivě účinkoval před chladným větrem domáhajícím se dovnitř mezi odvážné horaly/ky. Jiřina dokráčela se skauty v zádech a po odpočinku jsme mohli razit stopu posledních zbylých několik set metrů.

Šel jsem první po staré stopě vinoucí se podobný směrem. Někdo musel jít před několika dny po pěšině, která nyní nepatrně tála a vytvářela místy potůček. Posledních sto metrů jsem se prokousával hlubším sněhem, ovšem mé menší hmotnostní zatížení mělo v tomto případě výhodu. To Jirka nesl na zádech těžký proviant s Ježíškem.

Stanuli jsme před jesličkami, jež se od minulé návštěvy vůbec nezměnily. Dali jsme vše do pucu a přehlídka se zpěvy a tanci mohla začít.

Ježíšek v zimní čepičce tomu nemohl věřit, jak se pár človíčků zkouší napodobovat jakýs takýs zpěv a k tomu se nějak vrtí! Pro větší zahřátí objevila Klára provokativní šťouchance proti všem nezmrzlým osobám. Sama se pak válela na zemi nejvíce, asi ji to doma chybí a tady se od ventilovala.

Návrat do civilizace se obešel bez větších extrémů, vyjma hereckých pádů při natáčení na zamrzlém dřevěném chodníku.

Na chvilku jsme se sešli u Jirky doma čekajíc na Ivetu z Liberce. Nedočkali jsme se hned, ale pozdravili se při cestě mezi vozy do Raspenavy. Video zde.